nadpis mluví sám za sebe.. mam všeho plný zuby... no všeho ne.. přesnější by bylo mluvit o lidech...

dovolte, abych některým tvorům něco napsala... pokud si to přečtou -dobře.. pokud ne - neřešim...

Ráda bych byla totiž sama sebou a ne jen někým s kym vám všem bude stále dobře... s kym se budete moct pořád jenom smát a vyzpovídávat se mu.. jsem jen člověk a ne jakýsi naprogramovaný stroj... nejsem holčička, která z vděčnosti skočí s klukem do postele.. nejsem totálně splachovací, neumim nic neřešit a na všechny starosti a strasti se vykašlat... neumim číst myšlenky, takže pokud se vám něco nelíbí a neřeknete to, tak já těžko můžu vědět, že se vám to nelíbí a chcete to jinak... A takhle bych mohla pokračovat...

abych to shrnula.. nebaví mě bejt loutkou... ne, nebaví.. taky je možný, že křičim a stejně tim prd vyřešim... ale ráda bych vám, ostatním, vzkázala, že byste se taky měli trošku zamyslet vy nad sebou.. jak vy se mnou jednáte.. a ne abych se zamýšlela pořád jen já... vždycky je chyba ve dvou lidech a ne jen v jednom... svoje dřívější chyby sem si uvědomila a jsem schopna je přiznat... teď záleží jen na vás, co jste schopni vy udělat (nebo neudělat?)

Každopádně jsem domluvila...