Dnešek byl zvláštní. Prostě jen zvláštní. Mám tak trochu pocit, jako by mi všechno padalo na hlavu. Na to, co jsem si o prázdninách umínila- jakože budu dál ta holka, co si nikdy nedovolí zapomenout domácí úkol a většinu času se tváří otráveně-, se chovám dost... Nezodpovědně? Nemůžu přijít na to správný slovo...Nezodpovědnost musí postačit...V angličtině rezignovaně ležím na lavici a vzdávám jakoukoli snahu, protože mě ten šupák nechce vyvolat...!!! Od tý doby, co jsem dočetla Dievra- Ďáblova slza-,tak se fakt nehorázně nudím. Půjčila jsem si ještě Pýcha a předsudek od Jane Austenové (což mě moc nebaví), Shirley od Charlotte Brontëové a Dvojí život Heleny Grahamové od Anne Brontëové... Ale nic se nevyrovná Hrobařovi, kterej chodí ulicemi Washingtonu 31. prosince 1999 se samopalem v tašce, oblíknutej možná v modrým plášti nebo možná v černým plášti... :)

Zase začínám bejt unavená. Dneska jsem se doplazila domů úplně grogy. A to máme zítra psát písemku na mnohočleny!!! (Dobře, kecala bych, kdybych napsala, že jsem se neučila...Učila jsem se, ale moc mi to nepomohlo :D).

Stela je  na ozdravným pobytu nebo kdeže. Pro mě to znamená sedět se spolužačkou, která se furt vyptává, jestli s někým chodím...WTF!!! (Jo.Mám totiž takovou tezi, že má teorii, postavenou na základě mých upadajících výkonů ve škole. Největší absurdnost za poslední rok...)

Možná, že se fakt chovám trochu jinak. Díky mýmu ,,novýmu'' způsobu přežívání. Dneska jsem dokonce neseděla u stolu looserů. A ano, vadí mi to!!! Prázdniny mě změnily. Aspoň částečně. Nebo spíš to, co jsem zažila, co jsem našla. To mě změnilo.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak hrozně to má Edward Cullen blbý? Když je mu navěky sedmnáct , tak nemůže chlastat a u nás by nemoh ani řídit auta...A čumět na porno.. Nenene. Skvělý! Ted' to vypadá,jako  že jsem nějakej...  Ne, tenhle monolog už asi dál rozvíjet nebudu... :D Pryč od toho.

Nová kapitola bude...nevímkdy, protože kdybych si stanovila nějakej konkrétní termín, jako naschvál bych ho nedodržela,takže... Mohlo by to bejt tenhle tejden. Krom toho bejvám ted' dost často mimo, navíc jsem dostala nový sluchátka do mobilu, takže míra nepouživatelnosti bude téměř NEÚNOSNÁ. Oficiálně je mi patnáct. Oslavila jsem to způsobem velmi nezodpovědným, šiblo mi    a tak jsem byla vzhůru až do 00:15. Koukala jsem na Life on the murder scene-(to opravdu dokáže zvednout náladu, že? :-) Ikdyž jsem tam rozuměla přibližně každou druhou větu, páč tam mluví všici hroozně rychle, ale to se dá domyslet,ne... A pak jsem si pouštěla písničky a  mluvila sama se sebou- Hustý, ještě 75 minut a bude mi patnáct...Krutý, ještě hodinu a pět minut...Hustokrutopřísný, ještě padesát šest minut... A tak.

Vzpomněla jsem si na jeden z mála citátů, který si pamatuju. Tenhle mě dokonale vystihuje...Myslím, že to řekl Gerard. (Way :-))

,,Tolik lidí s vámi jedná jako s děckem, takže se tak klidně můžete chovat a vyhodit televizi z okna svýho hotelovýho pokoje.''

Mám kvůli tomu pocit, že mě to ospravedlňuje v mym pubert'ácko-dětinským chování.

Asi budu končit, musím si ještě poslechnout hromadu písniček... :)

Spěte sladce :-).