Má věčná, věčnosti.

Nenávist plodí nenávist.

A ty můj, příteli!

Ty!

 

 

Nad propast naše přátelství postavila jsi.

Kam poděla jsi?Odešla? Zmizela jsi?

Jen jehly zajíždí mi do těla.

Od Tebe, můj příteli.

To ty  příteli!

Ano, ty!

 

 

To břímě na údělech marnosti.

Odlož si do ošatky viny další lži.

Ty zvrácená expozice cizí potřebnosti.

Ořezej se na kost, zvláštní odsekávat kusy duše,

pro ideu vyhnanství.

Jen tvá lež ve mně přímá je a já jsem přímá v ní.

Ano, to ty můj příteli!

 

 

To ty mě k zemi srážíš.

Ne nejde ji nahradit,

to ať mi rači srdce protne její ostrej šíp.

Ne!

Nechci ji věřit, nechci ji obviňovat...

Co nám to osud rozdal za karty?

 

 

Stávej s popela, ty panno zabdělá.

Vem si ze mě to co pobereš.

Ty chvíle jsou pro mě jako vraždy,

a já oběd jako provždy.

 

 

Nač ty lži, příteli?

Nač?