Zuřím, vztekám se a jsem opravdu NAŠTVANÁ! Krev mi v žilách opravdu bublá a nějak mi nejdou rozevřít dlaně. Neuklidňují mě žádné písně, můžu projít všechny uličky města, ale stejně nepřestávám myslet na ten vztek. Že jim není trapně? Že jím to není blbé? Nebo by mi možná stačila jedna odpověď na jednu otázku. Proč si nehledí svého? A když už se tedy pomlouvají u druhých a přitom si hrají na "kolegy" a "kamarády" tak ať hrají fér - žádná jména.  Ano, ano ... všichni to moc dobře známe a snad každý si tím prošel, ale kdo by tušil, že to tak chodí i ve světě dospělých? Jestli patříte mezi TY, co doufají, že až vyrostou, skončí všechny tyto trapné trable a bude vše okolo bráno již s rozumem, GRATULUJI... Vítejte v klubu naivních :-) Vyrostete ... leccos se změní, ale pořád tu budou Ti "upřímní"co Vás stále budou pomlouvat a vymýšlet si na Vás nechutné lži a polopravdy. A já to nechci poslouchat, jsou tak krutí... Pro tyto případy mám jen jedno poučení: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá ...To mi věřte, že i na ně dojde...boží mlýny melou pomalu, ale jistě :-) Nic zlého jim nepřeji, ale jedno přece jen... Uvědomění :)

I když si někdy říkám, že s takovou začnu vysedávat u okna a vyhlížet Petra Pana. Budu doufat, že přiletí a já s ním odletím a nikdy nevyrostu. Že je Svět kulatý...neznamená, že i my se musíme pořád točit ve svých chybách, naivitě dokola. Dokola překonávat tyto překážky a dokola je slýchat. No jooo.... ze Světem se i naše hloupost točí dokola :-)

Ale na nás je... nebýt jako oni,  s radostí se k ním otočit zády ... a jít třeba i pozpátku  :-))))