A zase jsem tady :o) Je přesně půl noc a já tančím v myšlenkách valčík na tu sladkou melodii Blues.. prostě ten nádherný Moon Dance  :)

CO se mi honí hlavou?? Jednoduché ... Prostě NIC :)

Absolutně nemám zdání k čemu bych tento pocit co právě poslouchám přirovnala.

Ano, miluji to. Přesně tento stav... hlas Johnnyho Cashe rytmus Blues a ja sama v otevřenám okně sedím a sním o svých velkých snech ..

Přijde mi jakoby každý životní moment nebo i vzpomínka měla svou vlastní chuť i píseň, protože když poslouchám Johnnyho Cashe určitě se mi hodiny ručiček vracejí

do mého dětství, kdež to.... Taková Olivia Ong a jeji song Fly Me To The Moon  mě zase nese jak na kouzelném

koberci po Světě ...představuji si jak letím nad večerním městem a koukám na všechno  jako pták nebo tak jako motýl.

A když pohlédnu do oblak.. jen hvězdy a věčnost. Proč si vlastně všichni lidé myslí,že věčnost spočívá v dvou lidech a jejich vzpomínkách, citech,

lásce , nenávisti.. Myslim známou větu: "Na věky, nebo Na věčnost.. "? Věčnost může být pro mě prostor... misto kam se nikdy nedostanu ...

Pro mě by byla věčnost to...kdyby se vše zastavilo a "to" co se má stát věčnosti... by přestalo spěchat, nechodilo by pozdě,

nic by neničilo a stalo se věčným :).. Věčný klid, věčný let kouzelným koberce..a věčný nevyhaslí pocit znijícího  blues :)