Odlož své zbraně ... sedni si a poslouchej šum listí, který tu není.

Polož své dlaně do mých a zavři oči, které tu nejsou...

Vůně ještě sedí na místech, na kterých si sedával ...

Slova mi v uších zní, jako nekonečná píseň, které si na rtech polykal ...

Jak ses mi mohl podívat do očí ...

Jak ses mohl nadechnou z mých plic ...

Jak si mohl usínat na mém srdci ...

Spálil jsi mosty a jednou je budeš zase stavět. 

Jsem fakt blázen  a ty jsi byl mé šílenství. 

Svírali jsme dlaně, abychom je mohli vzápětí zase pustit ..

Padl výstřel a tentokrát se trefil ....

V jedné vteřině ... jen v jedné.