Že k sobě blíže, nám přes světy, je tíže.

 .

Pak porcelánové slova dozní, 

a na konci nich, beze strachu ...zabloudí.

Dvě těla, dvě ruce, dva odhozený osudy.

Jedno ... jediné.

. 

A možná v nás něco praská ...

Chytil si mě svým pohledem.

Držel se mě celou noc ...

Jsme teď kouskem modré oblohy

 .

Malé město, za naším svět(l)em.

Pro pár dní a pro pár nocí, ale spíše roky.

Jen něco .... něco, není v pořádku.

Protože teď je půlnoc a slova ...

 .

Je to zvláštní, protože nic neslyším ....

 .