má dráha Temnoto, spíš? Já se do Tebe dívám. Jsi blíž a blíž, nejde před Tebou zavřít oči. Natahuju Ti své dlaně, natahuji Ti své plíce. Vdechni mě, jako já vdechávám tento vzduch. 

Temnoto, má drahá temnoto, sviť mi do očí. Našlapuju za Tebou, ale ty jsi stále o krok dál. Má nedohraná píseň, jako nekončící tón ticha, stojí přede mnou, ale obejmout Tě neumím. Možná ani nedokážu. Jsi tady a přec tak daleko. Kde daleko? Když tu jsi, když Tě vidím. Chceš mi snad říct, že už blázním? Že jsi přelud mé mysli? Nevěřím Ti.

Stejně jako cítím usychat sliny na mých rtech, cítím Tebe dýchat na mé záda ten chlad, co nebezpečně hřeje. Kovadlina na tvé hrudi, jdeš cítit po jejím železu. Ta vůně páchne a rve se pod nos. Snad už nespím. A snad se mi to zdá.

 .

.