Buď máme svázané nohy a nebo ústa. Nasledujeme slepé šipky ve vlastních slovech, chodíme za sebou a skáčeme do vlastních kaluží. Máme své místa, své dna a svou medovou duhu.

A když nevíme co říct, díváme se do očí havranům. 

Čas není viník našich hříchů, čas pouze rozmotává uzly na provaze našich lží. 

Máme milión slov, které nevíme jak použít. Ticho, máme ticho na rtech. Na ústech, které chtějí tolik říct. 

.