Poté, co Jiří Pehe před několika dny prohlásil, že jednou budeme paní Merkelové vděčni za to, že pozvala do Evropy migranty, mělo značné množství lidí neodbytnou touhu tohoto občana lehce proplesknout. Jiří vycítil, že doba mu není příliš nakloněna a prý se zabarikádoval na neznámém místě. Zlí jazykové navíc  tvrdí, že se z tohoto úkrytu snažil dovolat německé kancléřce, aby ho též zařadila do programu migrační politiky.

Následovala lavina názorů, která nešťastnému politologovi příčitala ledacos. Počínaje vlastizradou a demencí konče. Myslím, že vysvětlení je daleko jednodušší. Zasáhla nás vlna veder. V den výroku bylo naměřeno 38 stupňů celsia ve stínu. Pehe zapomně doma klobouk.