Ráno jsem si přečetl, že Jílková včera v pořadu (Ne)Máte slovo ječela jako šílená na Jiřího Ovčáčka. Téma bylo výbušné: Vedení Prahy odstranilo ze smlouvy mezi Prahou a Pekingem klauzuli o uznání jedné Číny. Ale co, řekl jsem statečně, kouknu na to sám a pustil si zpětné přehrávání.

Dlouho jsem nevydržel.  Mám trochu problém s nervama vždycky když vidím toho Lysohlávku z Prahy.  K tomu šílená Jílková a mudrování jakési Kateřiny Procházkové ze Sinopsis, což je projekt Ústavu Dálného východu. Snad to bude trochu lepší Ústav než ten na samotě u lesa, co se jmenuje Ústav pro nezávislou žurnalistiku a je to "one man show."

Ve chvíli, kdy Jílková byla zralá na to, aby na ni hodili síť, jsem přístroj vypnul. Ale opět všechna čest pro Ovčáčka. Zase to ustál s přehledem a naprostým klidem (alespoň část, co jsem viděl).

Možná by měla ČT za těch sedm miliard, co jí posíláme ročně, pořádat pro své labilnější pracovníky nějaké psychoterapie, kurzy zvládání vzteku a tak podobně.