Česká republika je náš domov. Není dokonalý, má spoustu chyb, ale je jediný, který máme. Studenti, kteří nyní stávkují proti prezidentu Zemanovi si neuvědomují jednu věc. Prozatím je to jediná hráz proti všem šílenostem, které k nám chce Evropská unie dostat.  Není třeba odmítat naše členství v EU, ale na druhé straně je v pořádku, že máme někoho, kdo není jen přikyvovacím panákem.

Protestující studenti si možná chtějí hrát na své předchůdce z listopadu 1989. Tehdy to byla naprosto odlišná situace – studenti skutečně nesli značné riziko a šli doslova s kůží na trh. To, co se později z mnohých z nich stalo je, bohužel, druhá věc.

Současní rebelující studenti neriskují téměř nic. Mají na své straně mainstreemové sdělovací prostředky, neziskovky a především všechny ty majitele pravd. Jen jednu věc studenti nepochopili. Dělají vše pro to, aby se připravili o svoji vlastní budoucnost. Ve světě podle Sorosa je žádná nečeká. Pokud by plán zákeřného miliardáře vyšel, stali by se více či méně trpěnými hosty ve vlastní zemi.

Zatím na Slovensku se schyluje ke státnímu převratu, opět v režii Sorosových lidí. Jejich křepčení na hrobech dvou mladých zavražděných lidí je už za hranicí všeho. Komu tato vražda prospěla? Zdá se, že italské mafii rozhodně ne.

Naši studenti se ocitli v paradoxní situaci člověka, který si s pílí užitečného hmyzu řeže větev pod vlastním zadkem.

Jenomže na té větvi sedíme i my ostatní.