V první části jsem seznámila s podstatou snu a s tím, co se děje, když spíme. Nyní je čas přejít k jednotlivým druhům snů a jejich interpretaci.

Typy snů

Noční můry - každý sen obsahuje jakési "sdělení" a vzkaz, který nesou noční můry, je naléhavější než ostatní. Před tím, než se začneme brát prášky pro klidný spánek je třeba si uvědomit, proč a z jakého důvodu se nám noční můry zdají. Před čím v životě utíkáme, proč se skrýváme? Do tohoto typu snů se promítají naše starosti, často odsunuté někam naspod. Problémy se tak hlásí a připomínají, že ještě nejsou vyřešené. Nemyslím, že bychom se měli nočních můr bát, spíše začít řešit jejich příčiny. Často si pomůže jen popovídat s někým blízkým nebo si jen uvědomit tu či onu věc. Dalším faktorem může být stres, tam pomůžou relaxace, meditování... Stačí jen chtít a postavit se čelem.

Opakující se sny - když spáč pochopí význam snu, většinou se mu přestane zdát. Jedná se o sny, které často souvisí s životem jako takovým, říkají nám kupříkladu, že jsem došli do další části naší cesty a projeví se třeba v krizových a zlomových obdobích. Sny, které se opakují, se často zdávají i obětem nehod a neštěstí, ty jsou potom znovu a znovu prožívána formou snů. V tomto případě pomůže čas a odborná rada.

Prorocké sny - pokud nejste média, asi se vám příliš zdávat nebudou :-) Myslím, že člověk sám od sebe pozná, že ten daný sen má nějaký větší význam, že se v budoucnu vyplní. Sny-předtuchy fungují na stejné principu. Po probuzení si je člověk jistý, že se to či ono stane - a většinou, třeba i po několika letech, tomu tak opravdu je. Takto fungují i varovné sny, kdy nám podvědomí předává vzkaz, že je dobré ohlídat si třeba kabelku, nebo nezapomenout zamknout. Většinou není těžké pochopit, před čím nás varují, bývají jasné.

Lucidní sny se nám zdají, pokud si během spánku uvědomíme, že sníme. Sama jsem se s tím zatím nesetkala, ale často o lucidním snění čtu a přijde mi to skvělé, moci ovládat, co se ve snu bude či nebude vyskytovat. Jak se naučit ovládat sny? Začíná se tak, že si večer, když jdeme spát a pomalu se "propadáme" do spánku, poručíme, že se nám bude zdát o tom či onom. Po troše cviku se to dá zvládnout. A pak už je k lucidnímu snění jen krůček.

Snář - galerie Bergr

 Výklad snů

Během snu se nám zřejmě nebude zdát, že k nám někdo/něco přijde a řekne: "Udělej to či ono".  Sny s námi mluví pomocí jakési symboliky, kterou je třeba pochopit a kterou každý vnímá jinak. Na symboly ve snu je třeba nahlížet jako na celek, těžko nám pomůže, když si ve snáři zjistíme jednotlivé významy, ale nespojíme je dohromady. Chce si to udělat čas, nad zapsaným snem se zamyslet a použít tzv. volnou asociaci - s čím si ten předmět/osobu/cokoliv jiného spojíme? A když přesto nic nevymyslíme, nic se neděje. Pokud se jedná o něco vážnějšího, podvědomí to tak nenechá a pošle nám vzkaz znovu, v jiné formě.

Zajímavé je podívat se na sen zpětně. Pokud nám nějaký opravdu utkvěl v paměti, jistě měl "vyšší" poselství. A třeba po roce po dvou otevřít snový deník a říct si: "Aha, to se vztahovalo k tomuto". Nevím jak ostatní, ale mně se ve snech vyskytují pořád ty samé děje a symboly. A když se na ně dívám zpátky, lze z toho lecos vyčíst a použít při výkladu snů do budoucna.

Snáře

Snář, to je jakýsi seznam, kde jsou jednotlivé symboly popsány, co by měly znamat. První snáře vznikaly ze zápisků vykladačů, například od Antifolóna. Nejstarší dochovaný pochází z 2. století našeho letopočtu a autorem je Artemidór z Efesu. První větší český snář byl dílem Vavřince z Březové ze 14. století. Církev sny spojovala pouze s Bohem a jakýkoliv jiný význam byl považován za kacířství, takže se na nějakou dobu snáře dostaly na okraj. Pak ale následovalo znovuobjevení a zájem o sny je velmi rozšířený i v dnešní době, i když spíše jako druh zábavy, narozdíl od dřívějších dob, kdy sny vládce určovaly i chod státu.

Snáře jsou sice možná skvělá věc, jenže teorie a praxe se často dost liší :-) Jeden velký snář mám doma a opravdu jsem z něj nic moc nevyčetla. Navíc mi vadí, že hesla jsou zastaralá, naopak nové pojmy ve většině snářů chybí. Výjimku jsem zatím viděla jen jednu, jmenuje se Cesta do říše snů a napsala ji Anna Jaskolka. Z knížky jsem dost čerpala jako zdroj do tohoto článku. Stojí za přečtení, teda pokud se neleknete růžového obalu :-)

Velký snář - tenhle přesně mám :-)