Historický román odehrávající se ve starém Římě za vlády císaře Nerona o lásce patricia Vinicia a křesťanky Lygie. Poprvé byl vydán roku 1896, Nobelova cena za literaturu udělena 1905.

Ti, kteří knížku nečetli, ale chystají se na ni, ať přeskočí tento odstavec - děj je zde popsán dost podrobně ;-)
Vinicius, zvyklý mít všechno, na co si ukáže, se už po prvním setkání bezhlavě zamiluje do krásné Lygie, dcery krále Lygů, která od mala vyrůstala v domě u Aulů. Ta mu do písku nakreslí znamení ryby, čímž vyjadřuje svou křesťanskou víru, ale to Vinicius neví. Nechápe, proč ho dívka odmítá, a proto požádá o radu strýce Petronia, Neronova arbitra elegantiarum, "poradce ve věcech vkusu", který císaře přemluví, aby nechal Lygii unést k němu do paláce a pak ji poslal Viniciovi. Jenže Lygie je zděšená zhýralým životem Římanů a zoufale se touží dostat domů, až jí pomůže její věrný sluha Ursus, zachrání ji a ukryje u křesťanů. Po dlouhém pátrání ji Vinicius vedený proradným Chilónem objeví a při pokusu o únos je zraněn natolik, že zde musí zůstat. Křesťané ho však nejenže nezabijí, oni ho dokonce vyléčí. Tou dobou zde pobývá i apoštol Petr, náboženský fanatik Crispos, lékař Glaukos a další. Lygie, sžíraná láskou k Viniciovi, kterou ale nesmí dát najevo, podruhé utíká. Vicius je znovu zdrcený žalem a myslí si, že to kvůli křesťanství svou vyvolenou ztrácí, ale postupně si uvědomuje, že je to právě víra, co dělá Lygii tak vyjímečnou. Snaží se toho dozvědět o křesťanství co nejvíce, nalézá Lygii a od samotného Petra přijímá křest a požehnání. Zvrat však nastává, když šílený Nero nechává zapálit Řím, aby měl dobré kulisy pro svoje básně o Tróji. Lid se však bouří, proto nechává za žháře označit křesťany, kteří už tehdy byli v nemilosti a museli se ukrývat. Začíná hrozné pronásledování a zatýkání, kterému neujde ani milovaná Lygie, už proto, že ji císařova manželka nikdy neměla ráda. Vinicius je bolestí bez sebe, on i Petronius se snaží dívku zachránit jakoukoliv možnou cestou, ale žádná není úspěšná. Křesťané jsou naháněni do arén, kde jsou různými způsoby mučeni a Nero má pro Lygii zvláštní roli - nechá ji přivázat na rohy tura a proti němu postaví neozbrojeného Lygiina služebníka Ursa. Silný Ursus ale zvíře zabije, svou královnu zachrání a Nero je donucen dát jim milost. Lidé věří, že je to zázrak, to sám Kristus tu musel zasáhnout. Lygie, zubožená a nemocná vězeňskou horečkou se konečně uzdravuje a Vinicius si ji jako manželku odvádí na jeden z jeho venkovských statků. Petronius a jeho milovaná Euniké ale umírají, když se kvůli tomu dostali do císařovy nemilosti. Řím skomírá, Petr je umučen, dokonce i Chilón se stává věřícím, Nero končí život sebevraždou. Nastává nová doba.

Název díla - Quo vadis? - vychází ze staré křesťanské legendy, která vypráví, jak se svatý Petr chystal opustit Řím, ale cestou potkal samotného Ježíše Krista. Překvapený se ho ptá: "Quo vadis, Domine?", tedy "Kam kráčíš, Pane?". Ježíš mu odpovídá, že do Říma, když on jej opouští. Petr se tedy obrací nazpět a umírá na kříži.

Je to nádherný, dojemný příběh, co nejenže líčí oddanou lásku a proměnu marnivého Vinicia v pokorného křesťana, ale také zrod a hodnoty křesťanství, silnou a upřímnou víru. Text je v mnoha částech proložen latinskými termíny, to mu však jen dodává na věrohodnosti. A ačkoliv je celý román plný utrpení (ať už toho fyzického, nebo bolesti z odloučení), pro Vinicia s Lygií končí šťastně, i když jsem si do posledního okamžiku myslela, že všechna námaha bude marná a dívka nakonec stejně umře. Sienkiewicz dal římským dějinám nový rozměr.

úryvek z knihy - dopis Vinicia Petroniovi: "A tak nám tedy ubíhají dny a měsíce v duševní pohodě. Naši sluhové a otroci věří tak jako my v Krista a v to, že Spasitel přikázal lidem, aby se milovali, milujeme se tedy všichni. Nejednou, když zapadá slunce anebo když se už ve vodě třpytí měsíc, rozmlouváme s Lygií o někdejších časech, které nám dnes připadají jako sen. A když si pomyslím, jak blízko mukám a smrti byla ta milovaná hlava, která spočívá teď každý den na mých prsou, velebím z celého srdce Pána, protože on jediný ji mohl vyrvat z oněch rukou, zachránit ji z arény a vrátit mi ji navždycky. Petronie, viděl jsi přece, kolik útěchy, kolik vytrvalosti v neštěstí, kolik trpělivosti a odvahy dává toto učení před smrtí, přijeď tedy, abys viděl, kolik dává štěstí v obyčejných, všedních dnech života."

Rok vydání 1969, nakladatelství Vyšehrad, překlad Erich Sojka. Kniha byla čtyřikrát zfilmována.

Henryk Sienkiewicz (1846 - 1916)

Narodil se v Polsku a slávu si dobyl historickými romány, hlavně s polskými a křesťanskými dějinami. Hodně cestoval, psal do novin a roku 1905 se stal laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Nejznámější díla: Ohněm a mečem (1884), Quo vadis (1896), Křižáci (1900), Pouští a pralesem (1912). Posledně jmenovanou knížku jsem přečetla taky, už je to pár roků zpátky a doteď leží někde u babičky :-)

zdroj