Francouzský výběr filmů
Přináším vám výběr pěti francouzských filmů, které mě zaujaly a ráda se k nim vracím.
Na filmy moc nekoukám, a když už, tak tíhnu k francouzské kinematografii, která je mi jazykem i celkovou kulturou velmi blízká. Přiznávám se, že recenze na filmy psát moc neumím, obzvlášť ne pak na ty, které mám opravdu ráda, což byl i důvod, proč jsem se k tomuto článku odhodlávala nesmírně dlouho. Tak doufám, že jej patřičně oceníte :)
Le fabouleux destin d'Amélie Poulain
Amélie z Montmartru
ČSFD, rok 2001, režie Jean Pierre Jeunet
Když by se mě někdo zeptá na nejoblíbenější film, neváhám s odpovědí. Kdo nezná Amélii, jako by ani nebyl :)
Ze střípků poskládaný život mladé svérázné číšnice žijící na pařížském Montmartru, která se jednoho dne rozhodne pomáhat lidem. A pak objeví člověka stejně zvláštního, jako je ona sama... Neskutečná Audrey Tautou v hlavní roli. Drobné detaily, díky kterým se můžete na film koukat posté, a přesto pokaždé objevíte něco, co vám předtím uteklo. Onen typický druh humoru. Všechna francouzská klišé ve své nejkoncentrovanější podobě. Klid, harmonie, vřelost. A neskutečně kouzelná hudba. Jean Pierre Jeunet a Yann Tiersten zde stvořili naprosto mistrovské dílo. Malý soukromý balzám na duši. Mimochodem, když jsem byla v Paříži, tak jsem navštívila kavárnu, kde se Amélie točila :)
Les choristes
Slavíci v kleci
ČSFD, rok 2004, režie Christophe Barratier
Dojemný příběh datovaný do pozdních 40. let 20. století vypráví vzpomínky učitele zpěvu, který přijede jako vychovatel na chlapecký internát plný problémových a nezvladatelných chovanců. Mathieu, jak se učitel jmenuje, je šokovaný z metod ředitele školy, jehož akce a reakce dělá chlapcům ze života peklo. Rozhodne se, že si získá autoritu jinak - za pomoci hudby. Klacky pod nohy mu hází nejenom ředitel ústavu, ale i samotní kluci, kteří jsou vůči Mathieově snaze pomoci zcela slepí.
Silný příběh, nádherná hudba. Jednu z ústředních písní si můžete poslechnout níže :)
Hiroshima mon amour
Hirošima, má láska
ČSFD, rok 1959, režie Alain Resnais
Černobílý film ze 60. let, který je prostě nepopsatelný. Kombinace lásky v té nejkoncentrovanější podobě a záběrů na zdevastovanou Hirošimu roku 1945. Překrásná francouzština. Příběh mladé francouzské herečky, která přijela do Hirošimy točit mírový film o výbuchu atomové bomby, a setkala se zde s Japoncem, který Hirošimu zažil... Přítomnost prolnutá s minulostí, traumata z války, snaha zapomenout. Poezie převedená na filmové plátno.
Indochine
Indočína
ČSFD, rok 1992, režie Régis Wargnier
Když jsem film viděla poprvé, běžel zrovna zbůhdarma puštěný v televizi, a vůbec jsem se na něj vlastně koukat nechtěla. Po 15 minutách nepříliš pozorného pokukování jedním okem jsem ovšem skončila fascinovaně přikovaná k obrazovce na další dvě hodiny. A po celou dobu doufala, že to skončí dobře.
Jak už název vypovídá, děj se odehrává v Indočíně 30. let, kde krásná Eliane vládne pevnou rukou na kaučukových plantážích, miluje mladého Jeana-Baptista a vychovává nevlastní dcerku Camille. Camille ovšem dospívá a vzniká tak milostný trojúhelník, který vygraduje, když dívka za svým milým uteče přes celou Indočínu, aby jej našla. Začíná tak jejich několikaletý útěk před spravedlností, reprezentovanou francouzskými zákony, do kterého se mísí boje místních za svobodu Vietnamu. Film je nejen velmi zajímavým náhledem do historie bývalé francouzské kolonie, ale zvlášť druhá část snímku je i po dějové stránce vynikající.
Intouchables
Nedotknutelní
ČSFD, rok 2011, režie Olivier Nakache & Eric Toledano
Příběh mladého černocha Drisse, žijícího na pařížském předměstí, který nemá nic na práci, než se jen poflakovat a krást, a ochrnutého bohatého aristokrata Philippa, který si právě Drisse vybere za svého opatrovníka. Příběh je místy vážný, místy vtipný, plný kontrastů, které nakonec oba muže propojí v pevné přátelství. Neskutečný je hlavně fakt, že tato "pohádka" byla natočená podle pravdivých událostí, jen Drisse se ve skutečnosti jmenoval Abdel a byl původem Alžířan.