Pokračování zápisků z mého srpnového bloudění po Vídni. První díl k přečtení zde.

Po příjemné prohlídce interiérů Hofburgu jsem se uvelebila na jedné z laviček pod stromy, pojedla tvarohový rohlík a dopsala kus cestovního deníku. Protože čas letěl jako splašený (byly tři odpoledne), nemělo už smysl jezdit do Schönbrunnu, a tak jsem lehce pozměnila plány.

Hofburg z druhé strany

Zaujal mě park naproti Hofburgu, který jsem identifikovala jako ten, kde se v zimě konají vánoční trhy - prošla jsem si jej, že snad někde na opačném konci najdu zastávku metra nebo aspoň zmrzlinu. Metro se nekonalo, zmrzlina ano :) Došla jsem až k monumentální vídeňské radnici Rathaus, kterou zdobí vysoká novogotická věž a plno čínských turistů na schodech.

radnice

Zbytek odpoledne jsem zasvětila výletu do G3, nového nákupního centra kousek za Vídní, kde mimo jiné otevřeli i Primark (největší a nejlevnější hadrárnu), po jehož návštěvě jsem díky veleúspěšné zkušenosti z loňského Skotska značně bažila. Do G3 se jede přes nádraží Floridsdorf, odkud jezdí shuttle busy zdarma. Dostat se k Floridsdorfu nebyl problém; poněkud obtížnější ale bylo na rozlehlém nádraží najít správnou odjezdovou zastávku, protože ji tvůrci nějak opomněli označit. Musela jsem se poptat místních, což bylo vzhledem k mé takřka nulové znalosti němčiny vcelku úsměvné (a ne, není pravda, že všichni umí v dnešní době anglicky! :). 

G3 je jen o něco větší než naše brněnská Olympia. Primark  jsem zvětřila již z dálky, je nepřehlédnutelný (i když na ten skotský třípatrový neměl). Potvrdila jsem si svoji teorii, že obchod je to skvělý především na spoďáry, pyžama a doplňky, kterých jsem vezla domů požehnaně. Ve Vídni vycházelo vše dráž než loni v Aberdeenu, což mě trochu zklamalo, protože jsem se tam ale moc chtěla podívat, byla jsem celkově spokojená.

Ještě jednu poznámku k rakouským obchodům bych měla - o víkendu nefungují. V neděli bývá zavřeno úplně (včetně velkých nákupních center s kavárnami a pizzeriemi, co jsou u nás tak oblíbená), o sobotách je otevřeno jen velmi omezeně, stejně tak i ve všední dny zavírají překvapivě brzo, takže pak máte vidět ty fronty, když se lidé vrací z práce a chtějí po cestě nakoupit. Překvapilo mě, že mají zavřené i obchody typu Spar či Billa; v celé Vídni je jich o neděli otevřených jen co by člověk na prstech jedné ruky spočítal. Zlaté Česko. 

Protože i McDonald zavíral dříve, než bych očekávala, měla Kiki volný večer. Původně jsme se jen chtěly otočit na koleje na jídlo a pak jet někam do hospody, ale dopadlo to tak, že jsem se přecpaly těstovin se zeleninou, které jsem narychlo ukuchtila, a na další přesuny nezbyla energie. Tak jsme si jenom povídaly a kolem půlnoci šly spát, i tak to ale bylo moc fajn.

V noci jsem se nevyspala, bylo nesnesitelé vedro. Ráno jsem zahájila studenou sprchou a pokusem o sbalení samonafukovací madrace. Než jsem měla hotovo, byla jsem tak zlitá potem, že jsem mohla jít do sprchy zase. 

V neděli byla na plánu dne Albertina (moje oblíbená galerie), Schönbrunn (letní zámeček Habsburků) a následný odjezd zpět do Brna. Výstavy v Albertině byly skvělé, více jsem se o nich rozespala v samostatném článku zde. Skvělá byla i krevetová bageta v Nordsee, která mi posloužila jako oběd.

Albertina

Následoval přejezd metrem k Schönbrunnu. Moc se mi líbilo, že je vídeňské metro z velké části nadzemní, tak bylo krásně vidět, kudy člověk projížděl. Trochu jsem záviděla všem, co se chystali na koupání v Dunaji. Velké pláže podél řeky, lemované stromy a půjčovnami šlapadel, na mě působily dost sympaticky.

Schönbrunn, bývalé letní sídlo Habsburků, stojí hned vedle moderních šedých budov a frekventované silnice s betonovým parkovištěm, takže jsem jej v prvé chvíli vnímala jako pěst na oko. Odbíjela druhá hodina odpolední, tak jsem se rozhodla (stejně jako dalších milion turistů) pro velký okruh zámkem, který měl trvat 90 minut. Nevšimla jsem si ovšem, že start mojí prohlídky byl posunutý až na třetí (i když se jednalo o prohlídku nekomentovanou, jen s audio průvodcem), což byla značná podpásovka do mého přesně vyměřeného časového plánu, nicméně jsem si díky tomu měla možnost projít zahrady kolem zámku, do kterých bych se jinak nedostala, tak jsem to brala se stoickým klidem.

pohled na Schönbrunn a centrum Vídně v dáli

Francouzský park mi evokoval Versailles a panovalo v něm nepředstavitelné horko, pohled na Schönbrunn a Vídeň z altánku na kopci ovšem stál za to. V parku mají dokonce i zoologickou zahradu, tak jsem se už ale nedostala. V zámku samotném bylo značně přelidněno a mezi turisty s audio guidy se motaly skupinky s průvodci. Interiéry byly přezdobené, megalomanské, v rokokovém stylu plném pozlátka. Ložnice, oficiální salony, pracovny - vše vykládané dřevem, zlacené, malované. Nejzajímavější byly právě pokoje, které spadaly do velkého okruhu, takže pokud budete mít cestu, připlaťte si za tu delší prohlídku, stojí to za to. Jako celek se mi Schönbrunn sice moc líbil, ale Hofburg předchozí den byl ještě o něco lepší (a také dopravně lépe dostupný).

Cestou na zpáteční metro jsem si koupila zmrzlinu; těšila jsem se na ni celý den. Měla jsem dost naspěch, abych stihla sraz s Kiki a následný přesun z ubytovny na nádraží. A samozřejmě, když se daří, tak se daří - zákon schválnosti zafungoval na 100%. Seděla jsem si v takřka prázdné historické tramvaji, která mě vezla od metra na ubytovnu, a najednou vidím, jak projíždíme kolem MOJÍ zastávky, aniž bychom zastavili. V tu chvíli mi docvaklo, k čemu slouží ten pochybný čudlík na dveřích. Vůbec by mě nenapadlo, že jsou všechny zastávky na znamení, já měla celou dobu za to, že tlačítko slouží na otevření dveří... (A Kiki se mi pak celou cestu smála, jak to, že to nevím. Moje úsečná odpověď, že německy neumím ani žblecht, takže cedulka s nápisem zůstala nepochopena, se setkala s opětovným záchvatem smíchu). Další zastávka byla samozřejmě pekelně daleko, musela jsem to vzít poklusem.

Byla jsem vděčná svojí prozřetelnosti, že jsem se sbalila už ráno. Vyráželi jsme kolem páté, autobus měl odjíždět o půl šesté, a já si stála na tom, že se cestou musíme nutně stavit do Billy (soudě podle množství lidí jediné otevřené v celé Vídni) koupit Davidovi nějakou dobrotu, protože jsem pro něj neměla žadný suvenýr. Čokoládu jsem nakonec sehnala a úspěšně jsem doběhla autobus, který odjížděl od Prateru, dokonce i zbyla minuta na rozloučení s Kiki, která ve Vídni zůstávala. Na cestu jsem si pustila Nebezpečné známosti (velmi stylové po všech těch prohlídkách zámeckých interiérů, které jsem za víkend zvládla). Brno mě přivítalo bouřkovými mraky -  domů jsem dorazila ve stylu zmoklé slepice. 

Byl to úspěšný den (už jen proto, že mě jen za neděli dva cizí mladíci pozvali na rande, hehe) a úspěšný vlastně celý víkend. Díky Kristýnce jsem měla možnost Vídeň poznat i z trošku jiného úhlu pohledu, za což jí ještě jednou moc děkuji. Město na mě působilo moc vstřícně - Vídeň je nádherná. Rozhodně na návštěvu doporučuji, aspoň na vánoční trhy :)

Pár fotek jsem vložila na Rajče - kdo se chcete podívat, najdete je zde.