Knížky: květen - srpen 2012
Tři novely (Bohumil Hrabal), Římanka (Alberto Moravia), Boudica - ve znamení hada (Manda Scottová) a Otec Goriot (Honoré de Balzac).
Tři novely - Bohumil Hrabal
autor: Bohumil Hrabal
nakladatelství: Československý spisovatel
rok vydání: 1989
Kniha je souborem tří nejznámějších Hrabalových novel - Ostře sledované vlaky, Taneční hodiny pro starší a pokročilé a Obsluhoval jsem anglického krále. Osobně mám Hrabalův styl psaní velice ráda, je sice trochu náročnější na četbu, ale užívala jsem si ho. Označila bych ho jako přinejmenším hodně specifický - podrobnější stylistický rozbor bude zveřejněn v rubrice s maturitní četbou, zde bych jen ráda vypíchla, o co se v jednotlivých příbězích vlastně jedná.
Obsluhoval jsem anglického krále
Začátek děje je situovaný do 20. let 20. století. Pikolík Jan Dítě nastupuje do učení v hotelu Zlatá Praha. Má komplexy ze svého malého vzrůstu, a tak se rozhodne, že když už nemůže být velký, bude aspoň pořádně bohatý. Celé roky na sobě tvrdě dře, aby byl nejlepší z nejlepších, projde několika hotely a z malého pikolíka se stane číšník-profesionál, co osobně obsluhuje i habešského císaře. Těsně před válkou se díky znalosti němčiny seznámí s nacistkou Lízou, vezme si ji za ženu a propracuje se díky ní až do restaurace pro nacistické pohlaváře. O několik měsíců později je omylem zatčen, a než se omyl vysvětlí, stihne mu jeho žena zemřít při náletu; zanechává mu jen postiženého syna a kufřík plný známek, které nakradla židům. Po válce si za ně Dítě koupí hotel U Lomu, hotel prosperuje a on se stává miliardářem, ale přesto stále není respektován, uznáván - lidé jej berou jako příživníka na válce. Ostatní podnikatelé ho mezi sebe nepřijmou, ani když je s nimi po r. 1948 internován. Hotel je mu zabaven a on si uvědomuje, že už si vlastně splnil vše, co chtěl. Nastupuje na dobrovolnou lesní brigádu v pohraničí a zbytek života stráví v samotě, očištění a rozjímání.
ukázka: A neuvěřitelné, které se stávalo skutkem, mne neopustilo, a já jsem v to neuvěřitelno věřil, v překvapující to překvapení, v ten úžas, to byla ta moje hvězda, která mne provázela životem snad jen proto, aby sama sobě dokázala, že pořád na ni někde něco překvapujícího čeká, a já, maje odlesk té hvězdy pořád před očima, jsem na ni čím dál více věřil, čím dál víc proto, že tak jak mne vynesla až na milionáře, tak teď, když jsem byl sražen s nebes dolů, na všechny čtyři, shledal jsem, že ta moje hvězda září víc než jindy, že teprve teď se budu moci podívat do samého jejího srdce, do středu, že moje oči musely vším tím, co jsem předtím zažil, se zeslabit natolik, aby mohly víc zažít a snést. Asi abych víc viděl a poznal, musel jsem zeslábnout. Tak to bylo!
poznámka pod čarou: příběh je spíše než na dějové linii samotné postavený na drobných detailech a událostech, které vyprávění dodávají na malebnosti a čtivosti, zato se však tuze špatně v "nástřelu" děje výše líčí. Příběh je jedinečný nejen uvolněným stylem psaní, ale i extrémním přerodem hlavní postavy.
Ostře sledované vlaky
Píše se únor 1945, malé vlakové nádraží u Kostomlat. Miloš Hrma, naivní a nezralý mladík, své mužské selhání řeší pokusem o sebevraždu. Po týdnech v ozdravovně se vrací zpět na nádraží, kde je klid venkovské stanice rušen jen průjezdy "ostře sledovaných vlaků", německých vlaků s municí a vojáky (a pak taky milostným faux-pas, kdy výpravčí Hubička orazítkuje zadek mladé telegrafistce). Milošovo osobní trauma překonává tajemá mladá odbojářka Viktoria Freie v týž den, kdy je Miloš přednostou stanice postrčen do odbojářské akce - právě na něm závisí odstřelení jednoho z vlaků s výbušninou. Z hodiny na hodinu se tak z nedospělého chlapce stává muž. Při akci Miloš umírá, navzájem se postřelí s jedním z Němců. Smrti se ovšem nebojí - je dospělý.
ukázka: A nepřinesl štěstí ten čtyřlístek ani tomu vojákovi, ani mně, taky to byl člověk jako já nebo pan výpravčí Hubička, taky neměl žádné vyznamenání, žádnou hodnost, a přece jsme jeden druhého postřelili a jeden druhého přivedli ke smrti, ač jistě, kdybychom se někde potkali v civilu, možná, že bychom se měli rádi, pohovořili si.
poznámka pod čarou: celý příběh je podstatně realističtější než přecházející novela a přišel mi i jednodušší na čtení
Taneční hodiny pro starší a pokročilé - novela je specifická tím, že se skládá z jedné jediné nekonečně dlouhé věty. Přiznávám, že po přečtení první strany jsem Taneční hodiny vynechala a zaměřila se na zbylé dva příběhy, které jsem potřebovala k maturitě.
Římanka
autor: Alberto Moravia
nakladatelství: Odeon
rok vydání: 1966
původní název: La Romana
překlad: Václav Čáp
Římanka je román silně ovlivněný italským neorealismem, situovaný do Říma za dob Mussoliniho. Velmi dobře se čte, řekla bych, že dokonce i lépe než Horalka, o něco známější autorovo dílo. Ačkoliv se jedná o vážné téma, četba je to příjemná a nenáročná. Moravia mě moc mile překvapil.
Kniha líčí osud Adriany, tiché, poslušné a nepříliš chytré dívky, která vyrůstá s matkou v jedné z chudých čtvrtí Říma. Jejím jediným bohatstvím je krása, čehož matka využívá a tlačí ji k prostituci. Dívka touží po spořádaném životě, svatbě a rodině, ale poté, co jí její milý Gino přizná, že ji celou dobu podvádí a vlastně je již dávno ženatý s jinou, poddá se naléhání matky a "kamarádky" Giselly a jde na ulici. Práci bere jakou každou jinou, nevadí jí to, má muže ráda. Mezi její návštěvníky patří i policejní komisař Astarita, co Adrianu zbožňuje, a mladý student Mino, kterého miluje Adriana. Do všeho se míchá pachuť zločinu, když Adriana ukradne zlatou pudřenku, a když Gino seznámí Adrianu se Sonzognem, který kvůli ukradené pudřence zabil zlatníka. Sonzogno je surový neznaboh, přesto jemu jedinému Adriana doopravdu podlehne. Jednoho večera se u Adriany schází všichni "její"muži: Astarita, Sonzogno a Mino. Sonzogno zabije pro urážku na cti Astaritu a Mino následně spáchá sebevraždu kvůli výslechu u policie. Adrina je na jedné straně nešťastná, na druhé si ale uvědomuje, že čeká dítě, a tak k němu upíná veškeré své naděje na lepší život.
ukázka: Myslila jsem na Mina a potom jsem myslila na své dítě. Myslila jsem na to, že to bude dítě vraha a lehké holky; ale každému muži se může stát, že zabije, a každé ženě se může přihodit, že se bude dávat za peníze; nejvíce záleží na tom, aby se dítě šťastně narodilo a aby bylo zdravé a silné.
Boudica - Ve znamení hada
autor: Manda Scottová
nakladatelství: Mladá fronta
rok vydání: 2011
původní název: Boudica: Dreaming of the Serpent Spear
překlad: Petra Andělová
Románu Boudica jsem věnovala již dříve samostatný článek (odkaz zde). Kniha je závěrečným dílem rozsáhlé tetralogie z prostředí keltských kmenů v 1.-2. století n.l., tedy za doby okupace Římany, a líčí závěrečnou bitvu za svobodu kmenů.
.
.
Otec Goriot
autor: Honoré de Balzac
nakladatelství: Odeon
rok vydání: 1970
původní název: Le Pére Goriot
překlad: Božena Zimová
Otec Goriot se dosud drží na pomyslné vrchní příčce v soutěži o nejnudnější knihu, kterou jsem kdy četla. Knížku jsem dočetla jen díky tomu, že je velmi tenká (a tedy i skladná), jinak by asi ležela na poličce rozečtená dodnes. Jde o společenský román z období realismu, situovaný do 1. poloviny 19. století.
Evžen de Rasignac je mladý muž, který přijíždí do Paříže studovat práva. Na jednu stranu má plnou hlavu ideálů, na druhou jej láká pařížský život. Ubytuje se v penzionátě vdovy Vauquerové, kde bydlí mimo jiné uprchlý galejník Vautrin a záhadný Goriot, starý pán, kdysi dávno bohatý výrobce nudlí, toho času ale bez pěnez - ostatní se mu smějí, že je to díky jeho "milenkám", mladým a krásným dámám, co za ním někdy jezdí na návštěvu. Evžen je chudý, ale touží po uznání; k tomu mu pomůže komtesa de Beauséant. Od ní se dozvídá, že milenky pana Goriota jsou ve skutečnosti jeho dcerami, které za ním jezdí žádat peníze. Zatímco Anastázie je sobecná a žije s bohatým milencem, Delfína je o něco velkorysejší. Evžen se po extempore s Anastázií zamiluje do vdané Delfíny, ale Vautrin ho chce dát dohromady s Viktorínou, milou a chudou dívkou z penzionátu, která má v budoucnu zdědit velké peníze. Chvíli to vypadá, že si ji opravdu vezme, pak si to rozmyslí. Vautrin je zatčen, Vikrorína opravdu dědí velké bohatství a Evžen chodí s Delfínou na procházky. Dělá si iluze, že by snad s Delfínou mohl bydlet v lepším bytě, který jim Goriot chystá. Goriot je ale velmi starý a dcery jej při žádání o peníze osočují tak, že z toho chytne záchvat. Delfína je v mdlobách po hádce se svým manželem, Anastázie jde raději na ples, než aby se postarala o umírajícího otce, a Goriot si konečně uvědomuje, že ho dcery jen celý život zneužívaly. Umírá osamělý ve společnosti strávníků penzionátu. Evžen je zdrcený, za své poslední peníze platí starému pánovi pohřeb a rozhoduje se porvat se s pařížským životem a nedat se jen tak.
ukázka: Viděl tři hlavní prvky společnosti: poslušnost, boj a vzpouru. Rodinu, svět a Vautrina. A netroufal si rozhodnout. Poslušnost byla nudná. Vzpoura nemožná a boj nejistý. Ve svých myšlenkách se přenesl do lůna své rodiny. Vzpomněl si na čisté dojmy tohoto klidného domova, připomínal si dny strávené v kruhu bytostí, jimiž byl milován.
(Takto to nezní tak nudně, ale na mou duši a psí uši, nudné je to zoufale).