Maturitní rozbor románu Bídníci od francouzského spisovatele Victora Huga.

Autor:

- 1802-1885, Francie
- představitel pozdního romantismu
- spisovatel, politik (odpůrce Napoleona III.) → exil
- neštěstí v rodině: nevěrná manželka a dvě dcery zemřely mladé
- volnomyšlenkář a  republikán
- den jeho úmrtí byl dnem národního smutku; pochován v Pantheonu v Paříži

Dílo:

- originální název: Les misérables
- v překladu jako Bídníci nebo Ubožáci
- rok vydání: 1862
- Hugo zpočátku publikoval statě a recenze do novin, poté psal poezii (klasicistní básně) a romantická dramata
- oba jeho romány vznikly až během pobytu v exilu na ostrově Jersey v závěrečné části jeho života
- poezie: cyklus básní o vývoji lidstva Legenda věků
- dramata: př. Ruy Blas (z větší části nepřeloženo)
- Chrám Matky Boží v Paříži - Notre-Dame de Paris (1831) - další Hugův román (středověk, hrbatý zvoník v Notre Dame Quasimodo se pokusí unést krásnou cikánskou tanečnici Esmeraldu, kterou miluje jeho přítel-kněz. Je ovšem chycen a souzen. Aby se jí kněz zmocnil, obviní ji z čarodějnictví. Quasimodo ji v den popravy unese a ukrývá v chrámu, Esmeralda ale tragicky umírá.)

Historické souvislosti:

- Napoleonské války, poté ve Francii "boje" royalistů a bonapartistů
- viktoriánská éra → společnost spoutaná konvencemi

Romantismus obecně:

- kolébkou Anglie počátku 19 . století; převažující styl 1. pol. 19. století
- především próza
- témata: historické romány, legendy, mystika, láska, mytologie
- subjektivní pohled na svět, city → staví se proti rozumu; tvůrčí svoboda, inspirace v gotice, rozpor mezi snem a skutečností (konvence, nesvoboda v reálném světě)
- hrdinové často autobiografičtí, citově rozpolcení nebo divní zjevem, toužící po lásce (typicky Hugův Quasimodo), láska je ale obvykle nenaplněná; tragické konce
- typická místa – hrad, samota, temný les, jezero, hřbitov, katedrála...
- další autoři: Walter Scott (historický román Ivanhoe), Alexandr Puškin (Piková dáma)...
- u nás: Karel Hynek Mácha (lyrickepická báseň Máj), Karel Jaromír Erben (Kytice – soubor balad)
- navazuje realismus (důraz na rozum, pravdivost)

Hlavní postavy:

- Jean Valjean – též pan Madelaine nebo Fauchelevent, bývalý galejník, kterého jeden jediný dobrý skutek změnil na dobrého člověka. Zbohatl, stal se ochráncem slabších a především pak Cosetty, přesto se celý život ukrýval před strachem ze zákona. Morálně velmi silný (poznamenaný galejemi), po propuštění plný zla a nenávisti, postupem se z něj stal strachující se otec. Na Cosettě až přehnaně lpěl, poznal v ní pravou lásku.
- Cosetta - jako dítě zneužívaná pro práci u hospodských Thénardierů, ke kterým ji dala umírající matka na vychování. Cosetta je mladá, naivní, nevinná, jemná a andělsky krásná dívka, vychovaná v klášteře, milující svého otce. Zamiluje se ovšem do chudého studenta Maria, což Jean nemůže přenést přes srdce.
- Marius Pontmercy – chudý student žijící v Paříži, zamiluje se do Cosetty. Velmi hrdý a vzpurný bonapartista, nerozumí si ani se svým jediným příbuzným dědečkem (royalistou) a raději žije v chudobě. Dle mého názoru trochu pokrytecký a sobecký, nesnaží se vidět do hloubky věcí, ale jen to, co je na povrchu.
- další postavy: policejní inspektor Javert (celý život pronásleduje Jeana, je si jistý, že je pravým pachatelem všeho zla, nakonec uzná svoji chybu a spáchá sebevraždu); hospodští Thénardierové (lidské hyeny, parazitující na kdečem, po krachu hostince se živí žebráním a podvody)

Děj:

- Začátkem 19. století je Jean Valjean propuštěn z galejí. Z nouze ukradne stříbrné svícny knězi, ten ho chytí a svícny mu daruje. Jean se tímto skutkem změní na dobrého člověka. O několik let později se vydává za pana Madeleina, je starostou v malém prosperujícím městě (těží se zde černé sklo) a čestným, bezúhonným člověkem. Zde se setkává s Fantinou, chudou a nemocnou ženou, co se dá na prostituci, aby uživila dceru Cosettu. Fantina umírá.
- Valjen je donucen uprchnout z města, jde po něm Javert. Cestou zachraňuje Cosettu z rukou Thénardierových. Utíkají do Paříže a skrývají se v kláštěře, kde je dívka vychována. Občas se jako otec a dcera procházejí po Lucemburské zahradě, kde se do Cosetty zamiluje Marius. Když to Valjean zjistí, přestěhují se, Marius je  ale najde a píše si s Cosettou zamilované dopisy. Když v Paříži vypuknou nepokoje, Marius odchází na barikády a Valjean poté, co zjistí, že ho Cosetta "zradila" a psala si milostná psaníčka, také. Zde Maria zachrání před smrtí a odvlečeho ho podzemím až k jeho dědečkovi (Marius netuší, kdo byl jeho zachránce).
- Marius se uzdraví a bere si Cosettu za ženu. Valjean se poté přiznává ke své minulosti a Marius jím začne opovrhovat. Cosetta se od něj začne také stranit – má Maria a nepotřebuje otce. Jean Valjean umírá v osamění a smutku. Když se Marius dozvídá, kdo jej zachránil z barikády, je už pozdě. Přesto ale stihnou Valjeana ještě živého a ten tak naposledy vydechne v náruči své dcery.

Kompozice knihy:

- forma: próza, žánr: román (nejrozsáhlejší z prozaických žánrů, děj je spletitý, postavy se vyvíjejí)
- 2 díly, členění na několik částí
- er-forma, chronologická hlavní dějové linie (ale s množstvím odboček), postup vyprávěcí a popisný
- formou jednotlivých kapitol jsou vsazené Hugovy myšlenky a postoje na aktuální témata (mimo hlavní děj)
- nepřímá řeč spisovaná, přímá řeč se liší dle postavení postav, př. rozhovory trestanců v argotu
- hodně výrazů z francouzštiny, přirozené střídání dlouhých souvětí a krátkých jednoduchých vět
- časté přechodníky a personifikace
- vše je propletené se vším (vztahy postav, různé "náhody" – vše se vysvětlí v pravý čas)
- velmi rozsáhlé popisy (klášter, pařížské podzemí...)
- dílo je sice romantické, ale jsou zde silné prvky nastupujícího realismu
- reálie: autor využívá dobré znalosti Paříže 19. století a historických událostí (republikánské povstání v Paříži r. 1832, situace po bitvě u Waterloo)
- hlavní myšlenka: důraz na morální cítění (je Vajean zločince, ačkoliv k trestnému činu byl vlastně donucen?; je Fantina nečistá žena?), proměna jednotlivých postav, poukázání na sociální problémy lidu → kritika morálky; silné vlastenectví 
- podobné dílo: závěr románu (smrt Valjeana) mi námětem připomínal dílo fr. autora Honoré de Balzaca - Otec Goriot (román z r. 1834; realismus)
- adaptace: 9 filmů  (poslední z r. 2012) a muzikál Les misérables (premiéra 1980  Paříži, hraje se i dnes)