Do brněnského národního chodím ráda. Představení mají špičková a ceny příjemně prostudentské. Už delší dobu jsem se těšila na Bajadéru, kouzelný balet z prostředí staré Indie, která měla premiéru teprve před měsícem. A čekání se vyplatilo - Bajadéru rozhodně hodnotím jako jeden z nejlepších počinů, co jsem kdy v divadle viděla.

Zhlédnuto 7. listopadu v Janáčkově divadle.

Bajadéra (La Bayadére) Ludwiga Minkuse byla poprvé uvedena v divadle v Petrohradu v roce 1877. V Česku se hrála poprvé až v roce 2003 v choreografii Jaroslava Slavického. Letos se Bajadéra vrátila do brněnského Janáčkova divadla. Jde o výpravný balet s krásnými a bohatými kostýmy, náročnými efekty a spoustou baletek na scéně, díky čemuž se představení bude určitě líbit i kulturou nepolíbeným :)

Příběh vypráví o lásce chrámové tanečnice Nikie (podle ní je balet pojmenován, tanečnici se zde říká bajadéra) a mladého vojevůdce Solora. Vztahu ovšem není přáno - na Nikii má zálusk nejvyšší kněz Velký Brahmín a Solor je zaslíben Gamzatti, dceři místního vládce Rádži. Milenci se spolu tajně schází, dokud je Brahmín nevyzradí, sám je totiž tajně sleduje a zuří. Po pokusu Nikie zabít Solorovu nastávající je Solor donucen Gamzatti slíbit lásku a Nikie jim má zatančit na jejich zásnubní hostině. Tančí s košíkem květů, ze kterého ale znenadání vyskočí jedovatý had a Nikie po uštknutí umírá. Zničený Solor nachází útočiště v opiu - leží zdrogovaný a kolem něj se prochází stovky tanečnic v bílých závojích. Když se z vidin probere, je odveden na svou vlastní svatbu. Všichni tančí a jsou šťastní, až na zoufalého Solora. Po obřadu propuká zemětřesení, bohové se hněvají, chrám se hroutí a všichni zde umírají. Solor a Nikia se tak znovu setkávají, i když už v jiném světě...

Výprava je opravdu bohatá, obzvláště padající chrám na konci 4. dějství, a tancem ztvárněný příběh lze velmi jednoduše sledovat i bez předchozí znalosti děje. Moc se mi líbily orientální kostýmy tanečníků, stejně jako taneční choreografie v perfektním provedení - zaujala mě především část, kdy z útrob jeviště vycházela jedna baletka za druhou, až se jich na parketě objevilo snad 30, aby zatančily Solorovi v říši snů. Bajadéru tedy moc doporučuji - další představení by se mělo konat někdy v únoru.

Teď nás s Davidem láká několik muzikálů z městského (jmenovitě Zorro, Kočky a Chicago), ale městské divadlo má ceny o poznání výše než národní (4-5x dražší lístky nejsou výjimkou), tak to úspěšně už více než rok odkládáme. Každopádně, zítra se chystám do Janáčkova znovu - v rámci Verdiho týdne si jdu s kamarádkou poslechnout jeden z koncertů. Těším se velice!

fotky a některé další informace čerpány ze stránek Národního divadla Brno