Knížky: prosinec 2012
Láska za časů cholery (Gabriel García Márquez), Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry) a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (Arnošt Lustig).
Láska za časů cholery
autor: Gabriel García Márquez
nakladatelství: Odeon
rok vydání: 2008
originální název: El amol en los tiempos del cólera (1. vydáno 1985)
překlad: Blanka Stárková
maturitní rozbor: ZDE
Milostný trojúhelník z dob magického realismu se odehrává v Kolumbii na přelomu 19. a 20. století. Kniha je plná paradoxů, které na čtenáře se svou osudovostí "vybafnou" až poté, co se nad příběhem, veskrze nereálným, po dočtení pořádně zamyslí. Přesto se dá Láska za časů cholery číst jako příjemně odpočinková kniha. Viděla jsem i film, příliš mě nenadchnul - chybí mu onen "magický" podtext, ze kterého kniha žije. Podtext lásky trvající snad tři generace - a podtext cholery, na kterou se tehdy běžně umíralo, a která má příznaky stejné jako hluboká zamilovanost.
Hlavním hrdinou je Florentino Ariza, mladý a velmi přecitlivělý mladík ze střední třídy, který se zamiluje do toho času třináctileté Ferminy Dazové, tvrdohlavé a hrdé dívky z vyšší vrstvy. Poté, co Ferminin otec vztah odhalí, s dcerou odjede na několikaměsíční cestu po Kolumbii, po které dívka Florentina definitivně odmítá. Mladý muž je zdrcený, později se najde práci u Karibské říční paroplavby, píše zamilovanou poezii a i přes svou nepřekonatelnou lásku k Fermině střídá ženy jednu za druhou. Ta sezatím vdává za charismatického doktora Juvenala Urbina, a přestože jde o sňatek z rozumu, žije s ním spokojený život. Celé roky tak dětští milenci žijí vedle sebe, Florentino stále v duši oddaný Fermině, Fermina Florentinem opovrhující. Na milost bere Florentina až po smrti svého manžela. A právě zde se dostáváme do oné roviny paradoxů, pro magický realismus tak typických. Chránění žlutým praporem cholery, Florentino a Fermina na plavbě po řece Magdaléně na stará kolena objevují chuť lásky. To ovšem Fermina netuší, že žlutý prapor není pouhou záminkou...
ukázka: Byl to rok zběsilé zamilovanosti. Ani on, ani ona nežili ničím jiným než myšlenkami na toho druhého, ustavičně o sobě snili a na dopis čekali s touž rozdychtěností, s jakou psali odpověď. Toho delirického jara ani po celý následující rok se jim nenaskytla jediná příležitost, aby spolu promluvili slovíčko, a nejen to: od chvíle, kdy se poprvé uviděli, až do onoho okamžiku o půl století později, kdy jí Florentino Ariza znovu stvrdil své rozhodnutí, se nikdy nemohli setkat o samotě ani o své lásce promluvit.
Malý princ
autor: Antoine de Saint-Exupéry
nakladatelství: Ottovo nakladatelství
rok vydání: 1998
originální název: Le petit prince (poprvé vydáno 1943)
překlad: Martin Stehlík
maturitní rozbor: ZDE
Krátká filozofická povídka, doplněná o autorovy kresby, je naprostou klasikou. Exupéry v knize, která byla původně určena dětem, ale přitom si z ní mnohem více odnesou paradoxně starší čtenáři, poukazuje na lásku a nezáludnost dětí (vykreslenou přímo na postavě malého prince), na jejich upřímnost, nezištnost a nepochopení světem dospělých. Záleží jen na vás, jestli knížku pojmete jako pohádku, nebo se nad ní zamyslíte hlouběji - a že je nad čím, protože úvah a myšlenek, které autor do knihy vložil, je opravdu nespočet.
Vypravěč knihy, sám autor, uvízne s rozbitým letadlem v poušti. Zatímco se snaží stroj opravit, objeví se zde malý princ, mužíček, který chce po pilotovi, aby mi namaloval beránka. Pilot se snaží, seč může, ale nejde mu to, a princ mu zatím vypravuje svůj příběh. Pochází z asteroidu B612, kde žije sám, jen se vzácnou a domýšlivou květinou, kterou opečovává, a několika sopkami. Jednoho dne se princ rozhodne začít cestovat. Než se dostal na Zemi, kde potkal pilota, navštívil ještě 6 dalších planet, kde se pokaždé žil nějaký zvláštní dospělý člověk, které malý princ vůbec nechápal - třeba podnikatel obchodující s hvězdami nebo král, který vládne nikomu. Na Zemi se setkal mimo pilota ještě s liškou, která prince poučila o lásce a citech, a spoustou růží, na první pohled stejných jako jeho květina na B612, které ale přesto stejné vůbec nebyly. Společně s pilotem pak najdou studnu s vodou, schovanou v poušti, a pilotovi se po několika dnech konečně podaří opravit letadlo. Malý princ umírá, aby se jeho duše mohla navrátit zpět na jeho planetku, pilota to ale ohromně mrzí a i po návratu domů dál na mužíčka vzpomíná.
ukázka: "Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci. Pro druhé nejsou ničím než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého podnikatele byly zlatem. Ale všechny hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo..."
"Jak to myslíš?"
"Já budu na jedné z nich bydlet, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe jako by se smály všechny. Budeš mít hvězdy, které se umějí smát!"
Modlitba pro Kateřinu Horoviztovou
autor: Arnošt Lustig
nakladatelství: Mladá fronta
rok vydání: 2011 (1. vydání 1964)
maturitní rozbor: ZDE
Psychologická novela se odehrává v prostředí koncentračního tábora, který sám Lustig zažil na vlastní kůži. Kniha čtenáře doslova připoutá vzrůstající beznadějí, která z ní čiší, ale přesto je nechává až do posledního okamžiku doufat, že vše nakonec dobře dopadne. Ten příběh je neskutečně silný sám o sobě a k výborně napsaný, až z něj mrazí. Plný počet hvězdiček uděluji snad právem.
Hlavní hrdinkou je devatenáctiletá Kateřina Horovitzová, krásná tanečnice, rozumná a hrdá dívka, která má být s celou rodinou poslána do plynu. Na příjezdové rampě v Osvětimi si jí ovšem všimne Herman Cohen, mluvčí skupinky bohatých židů, která má být vyměněna za německé vojáky. Odkoupí Kateřinu a dívka tedy cestuje s nimi, sužovaná obavami o svou rodinu. Když po dlouhém a komplikovaném vyřizování všech náležitostí konečně vyjedou vlakem na svou cestu za svobodou, Bedřich Brenske, německý velitel, z židů jen po celou cestu mámí peníze a zpravuje je o nečekaných výdajích, takže židé podepisují jeden šek za druhým. Vše vyvrcholí, když u samého cíle cesty, v přístavu v Hamburku, Brenske rozhodne, že se bude nutné kvůli Kateřině navrátit, protože dívka nemá platný pas. Několik hodin tedy sklíčení cestují nazpět. V táboře pak probíhá svatební obřad, kdy si Kateřina bere Cohena, aby mohla být zapsána do jeho pasu. Zde je Brenske informuje, že bude nutná změna trasy, protože na loď do USA už se nedostanou. A aby mohli být poslání do náhradní destinace, neutrálního Švýcarska, budou muset nejenom jednou tolik za výměnu zaplatit, ale hlavně projít nucenou desinfekcí ve sprchách - není nutno dodávat, o jaký typ sprch se jednalo. Nakonec je Kateřina první, která pochopí, že zde jejich cesta skončila, a ona, ač zdaleka nejmladší a ještě k tomu jediná žena, se jako jediná vzmůže na odpor proti Němcům.
ukázka: Jeho oči opakovaly něco, co s jeho prací už nesouviselo, že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný; neshoří, protože už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel; nikdo z živých mu nebude moci utéci; (...) a kdo si napříště položí dotaz, z jakých látek je vzduch, který dýchá, bude povinnen vzít v potaz tento popel; bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha, nikdo se ho nezbaví; bude to dotěrný i laskavý popel z mrvých, kteří zahynuli bez viny.