Maturitní rozbor novely Ostře sledované vlaky od Bohumila Hrabala.

O autorovi:

- 1914-1997
- původem z Brna, poté Nymburk
- zařazení: česká próza 2. poloviny 20. století, oficinální proud
- spisovatelem až od 60. let, vrchol tvorby 70. léta
- vydáván i v době normalizace (ale s cenzurou)
- vystřídal různá zaměstnání (mj. i železniční dělník, což se promítlo i do Ostře sledovaných vlaků)
- několik literárních cen (např. Národní cena ČR), zasloužilý umělec

Dílo:

- Ostře sledované vlaky vyšly v roce 1965, jde o první významnější dílo
- v dílech obecně: autobiografické prvky, nadsázka, poetično, melancholie
- hrdinové jsou obyčejní lidé, mají dobré i špatné vlastnosti a jsou velmi ukecaní
- jeho knihy jsou označovány jako "pábení" (Hrabal sám je pak "pábitel"), jeho hrdinové mají "perličku na dně"
- perlička na dně: v každém z nás se ukrývá něco dobrého – moudrost, cit, upřímnost...
- pábení: poetické a spontánní hovory lidí
- pábitelé si často zkreslují realitu a hledají tak krásu ve všedních věcech, touží po poznání a po lásce
- obecně: osobité vnímání světa, plynulý tok příběhu, vliv surrealismu a dadaismu, kontrasty (krása x ošklivost, krutost x něha), erotika, černý humor, hovorový jazyk
- další díla: experimentální novela Taneční hodiny pro starší a pokročilé (celá kniha v jedné větě), novela Obsluhoval jsem anglického krále, Slavnosti sněženek (povídkový soubor), Příliš hlučná samota (monolog baliče papíru), Postřižiny

Historické souvislosti:

- 1939-1945 - 2. světová válka
- 1948 - oficiální nástup komunismu (konec politické plurality) 
- 60. léta - pražské jaro - omezení cenzury, rehabilitace některých autorů
- po roce 1968 - normalizace - opětovné zavedení cenzury a zákazů

Literárně-historický kontext obecně:

- ovlivnění 2. světovou válkou
- krize v mezilidských vztazích → pocity ohrožení, vykořenění, odcizení....
- snaha o revoltu a distancování od vládnoucí elity
- rozvoj vědy, techniky → racionální přístup x snaha navrátit se k mýtům
- katastrofické vize (Golding – Pán much)
- rozvoj populární literatury (autoři sází na jistotu, do literatury se vkrádá marketing, knihy jsou čtenářsky nenáročné)
- mizí rozdíly vysoké x nízké umění
- formální experimenty

Světová literatura:

- beat generation – USA, 50.-60. léta – mladí lidé bouřící se proti konvencím a konzumu; témata jako sex, drogy, jízda autem; svoboda, tuláctví ; v knihách naturalismus, extáze, obscénnost, rušení klasického řádu; autoři Allen Ginsberg (sbírka Kvílení), Jack Kerouac (román Na cestě)
- rozhněvaní mladí muži – Anglie, 50. léta, mladí vysokošoláci kritizující konvence a společenskou hierarchii; klidnější a konzervativnější než beatnici; autobiografické prvky; hlavní hrdinové se nakonec (stejně jako autoři) začlení do kritizované společenosti; autor Kingsley Amis (román Šťastný Jim)
- neorealismus - Itálie, 40.-50. léta, návrat k realismu a pravdivému líčení událostí, autor Alberto Moravia (román Horalka)
- magický realismus - hlavně latinská Amerika od 50. let dále, tradice mytologie, prolínání snů a reality, autor Gabriel G. Márquéz (román Láska za časů cholery)
- dále: existencionalismus (A. Camus); nový román; absurdní drama (A. Jarry – Král Ubu, S. Beckett – Čekání na Godota), postmodernismus (U. Ecco, V. Nabokov)

Česká poválečná literatura:

- obecně: politické čistky, procesy, cenzura, pálení knih, emigrace autorů
- 60. léta – pražské jaro (rehabilitace některých autorů), 1968 – normalizace, opět zákaz →  vedlo k vytváření exilových nakladatelství
- tři směry: literatura oficiální, samizdatová (vycházelo svépomocí ) a exilová (hlavně vydavatelství 68 publisher – Josef Škvorecký, Toronto) + poezie 
- oficiální proud: Bohumil Hrabal, Ota Pavel (příroda, autobiografické dílo, poetické vyprávění, lidské a prosté příběhy; autobuografie Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců); Ladislav Fuks (psychologický horor Spalovač mrtvol), Václav Kaplický (historický román Kladivo na čarojědnice)
-  samizdat, exil: Arnošt Lustig (námět koncentračních táborů, popisuje mezní životní situace formou objektivní výpovědi; povídky Démanty noci, novela Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou); Josef Škvorecký (povídkový soubor Prima sezóna), Milan Kundera (žert se mění v tragický závěr, sakasmus, ironie, erotika; romány Žert a Nesnesitelná lehkost bytí)
- poezie: Jaroslav Seifert (sbírka Přilba z hlíny), Stanislav Neumann (sbírka Píseň o lásce a nenávisti)

Hlavní postavy:

- Miloš Hrma – vypravěč; citlivý, naivní a nezralý mladík, zakomplexovaný (má špatný původ a selhal jako muž), pracuje jako výpravčí na odlehlé železniční stanici
- výpravčí Hubička – Milošův starší spolupracovník, má rád život, nic si z ničeho nedělá
- Viktoria Freie – krásná a tajemná Rakušanka, představitelka protiněmeckého odboje

Děj:

- Děj se odehrává v únoru 1945 na malém nádraží v Kostomlatech. Miloš řeší své mužské selhání při snaze o sblížení se svou dívkou Mášou pokusem o sebevraždu. Po několika měsících v ozdravovně se vrací zpět do práce. Klid odlehlé stanice naruší jen faux-pas výpravčího Hubičky, když orazítkuje zadek mladé telegrafistce. Odreagováním jsou holubi pana přednosty a průjezdy "ostře sledovaných vlaků", německých vlaků s municí a vojáky.
- Milošovo trauma překonává tajemná Viktoria, která se na okamžik na nádraží zjevuje. Miloš tak den ze dne dospívá a mění se z chlapce na muže. Ještě ten den se s přednostou pouští do odbojové akce – odstřelení německého vlaku s výbušninou. Odpal se ale nezdaří, Miloš postřelí stejně starého německého mladíka a oba společně umírají (Němec ho postřelí taky). Miloš je se smrtí ale smířený, je už dospělý.

Kompozice textu:

- forma: próza, žánr: novela (= prozaický útvar středního rozsahu, neměnnost charakteru hlavních postav, jednoduchý děj)
- ich-forma, drobné dějové odbočky, chronologická posloupnost s retrospektivními vsuvkami
- zamyšlení Miloše o nesmyslnosti války, jeho duševní přerod z nezkušeného mladíka na dospělého muže
- jazyk spisovaný, občas vulgární, hovorové a nářečné prvky, slang
- erotické scény, černý humor; kontrasty
- dlouhé, až nelogicky poskládané souvětí – nekonečný proud řeči
- autobiografické prvky (práce na železnici...)
- hlavní myšlenka: poukázat na nesmyslnost války, která se dotýká i běžných lidí; hrdinou se pak může stát i úplně nehrdinský člověk
- adaptace: úspěšně zfilmováno Jiřím Menzelem (1966)
- podobné dílo:  závěrečná scéna je velmi podobná scéně z románu Na západní frontě klid (Erich Maria Remarque), kdy mladý Němec zabije stejně starého chlapce z druhé strany fronty, vidí jej umírat a lituje zmařeného životu
- srovnání s Otou Pavlem: oba autoři psali částečně autobiografická díla, vydávaná ve stejné době v oficiálním proudu; rozdíly: Ota Pavel vnášel do děl prvky židovství, hledal inspiraci v přírodě a ve svém dětsví, psal spíše povídky (Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby)