Maturitní rozbor novely Obsluhoval jsem anglického krále od Bohumila Hrabala.

O autorovi:

- 1914-1997
- původem z Brna, poté Nymburk
- zařazení: česká próza 2. poloviny 20. století, oficiální proud
- spisovatelem až od 60. let, vrchol tvorby 70. léta
- vydáván i v době normalizace (ale s cenzurou)
- vystřídal různá zaměstnání 
- několik literárních cen (např. Národní cena ČR), zasloužilý umělec

Dílo:

- novela Obsluhoval jsem anglického krále vyšla v roce 1974v exilovém nakladatelství
- u nás vyšla až po revoluci - kvůli obsažené idealogii neprošla cenzurou
- 70. léta - doba Hrabalova tvůrčího vrcholu
- v dílech obecně: autobiografické prvky, nadsázka, poetično, melancholie
- hrdinové jsou obyčejní lidé, mají dobré i špatné vlastnosti a jsou velmi ukecaní
- jeho knihy jsou označovány jako "pábení" (Hrabal sám je pak "pábitel"), jeho hrdinové mají "perličku na dně"
- perlička na dně: v každém z nás se ukrývá něco dobrého – moudrost, cit, upřímnost...
- pábení: poetické a spontánní hovory lidí
- pábitelé si často zkreslují realitu a hledají tak krásu ve všedních věcech, touží po poznání a po lásce
- bezsyžetová próza – nemá souvislý děj
- obecně: osobité vnímání světa, plynulý tok příběhu, vliv surrealismu a dadaismu, kontrasty (krása x ošklivost, krutost x něha), erotika, černý humor, hovorový jazyk
- další díla: experimentální novela Taneční hodiny pro starší a pokročilé (celá kniha v jedné větě), novela Ostře sledované vlaky, Slavnost sněženek (povídkový soubor), Příliš hlučná samota (monolog baliče papíru), Postřižiny

Historické souvislosti:

- 1939-1945 - 2. světová válka
- 1948 - oficiální nástup komunismu (konec politické plurality) 
- 60. léta - pražské jaro - omezení cenzury, rehabilitace některých autorů
- po roce 1968 - normalizace - opětovné zavedení cenzury a zákazů

Literárně-historický kontext obecně:

- ovlivnění 2. světovou válkou
- krize v mezilidských vztazích → pocity ohrožení, vykořenění, odcizení....
- snaha o revoltu a distancování od vládnoucí elity
- rozvoj vědy, techniky → racionální přístup x snaha navrátit se k mýtům
- katastrofické vize (Golding – Pán much)
- rozvoj populární literatury (autoři sází na jistotu, do literatury se vkrádá marketing, knihy jsou čtenářsky nenáročné)
- mizí rozdíly vysoké x nízké umění
- formální experimenty

Světová literatura:

- beat generation – USA, 50.-60. léta – mladí lidé bouřící se proti konvencím a konzumu; témata jako sex, drogy, jízda autem; svoboda, tuláctví ; v knihách naturalismus, extáze, obscénnost, rušení klasického řádu; autoři Allen Ginsberg (sbírka Kvílení), Jack Kerouac (román Na cestě)
- rozhněvaní mladí muži – Anglie, 50. léta, mladí vysokošoláci kritizující konvence a společenskou hierarchii; klidnější a konzervativnější než beatnici; autobiografické prvky; hlavní hrdinové se nakonec (stejně jako autoři) začlení do kritizované společenosti; autor Kingsley Amis (román Šťastný Jim)
- neorealismus - Itálie, 40.-50. léta, návrat k realismu a pravdivému líčení událostí, autor Alberto Moravia (román Horalka)
- magický realismus - hlavně latinská Amerika od 50. let dále, tradice mytologie, prolínání snů a reality, autor Gabriel G. Márquéz (román Láska za časů cholery)
- dále: existencionalismus (A. Camus); nový román; absurdní drama (A. Jarry – Král Ubu, S. Beckett – Čekání na Godota), postmodernismus (U. Ecco, V. Nabokov)

Česká poválečná literatura:

 

- obecně: politické čistky, procesy, cenzura, pálení knih, emigrace autorů
- 60. léta – pražské jaro (rehabilitace některých autorů), 1968 – normalizace, opět zákaz →  vedlo k vytváření exilových nakladatelství
- tři směry: literatura oficiální, samizdatová (vycházelo svépomocí ) a exilová (hlavně vydavatelství 68 publisher – Josef Škvorecký, Toronto) + poezie 
- oficiální proud: Bohumil Hrabal, Ota Pavel (příroda, autobiografické dílo, poetické vyprávění, lidské a prosté příběhy; autobuografie Jak jsem potkal ryby, Smrt krásných srnců); Bohumil Fuks (psychologický horor Spalovač mrtvol), Václav Kaplický (historický román Kladivo na čarojědnice)
-  samizdat, exil: Arnošt Lustig (námět koncentračních táborů, popisuje mezní životní situace formou objektivní výpovědi; povídky Démanty noci, novela Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou); Josef Škvorecký (povídkový soubor Prima sezóna), Milan Kundera (žert se mění v tragický závěr, sakasmus, ironie, erotika; romány Žert aNesnesitelná lehkost bytí)
- poezie: Jaroslav Seifert (sbírka Přilba z hlíny), Stanislav Neumann (sbírka Píseň o lásce a nenávisti)

Hlavní postavy:

- Jan Dítě - pikolík na zaučení v hotelu Zlatá Praha; zakomplexovaný ze své výšky (ja malý vzrůstem); chce být bohatý a uznávaný, sní o lepší společnosti, kam se snaží dostat za každou cenu, proto podlézá a snaží se zalíbit. Sice dostane vše, co potřebuje, ale pokaždé v nevhodnou chvíli; nikdy není delší dobu opravdu šťastný. Na konci života pochopí, že nemá smysl snažit se zapadnout (což se mu stejně nikdy nepodařilo).
- pan Skřivánek - vrchní v hotelu Paříž; pozná úmysly a přání každého návštěvníka; obsluhoval anglického krále a habešského císaře; své umění předává Dítěti
- Líza - Dítětova manželka, učitelka tělocviku, později velitelka zdravotních sester, Němka, nacistka. Svéhlavá, krásná, rozhodná. Mají se velmi rádi, i když si chvílemi úplně nerozumí.

Děj:

- Děj se odehrává v rozmezí 20.-50. let 20. století. Malý pikolík nastupuje do učení v hotelu Zlatá Praha. Začíná prodejem párků na nádraží. V hotelu poznává zbohatlíky a krásné prodejné slečny u Rajských. Slečny chodí na "vizitaci" ke starým kupcům, kteří si obkládají podlahu penězi. Jan Dítě chce být jako oni. Po doporučení jednoho z obchodníků se dostává do hotelu Tichota. Majitel je na vozíku, personálu poroučí pískáním. Hotel je většinu času prázdný, jen občas se sem sjede špička společnosti, která utrácí neskutečné peníze. Jan Dítě chce být jako oni.
- Kvůli incidentu s "ukradeným" jezulátkem je vyhozen a přes další doporučení se dostane do hotelu Paříž, kde pracuje jako číšník pod dozorem pana Skřivánka. Když přijede habešský císař, Jan Dítě jej sám obsluhuje a dostane od něj řád. Na konci dne je ale obviněn z krádeže zlaté lžičky. Je zoufalý a chce se zabít. Vše se sice vysvětlí, ale Dítě se v hotelu necítí dobře. Naučí se německy a je jediným, kdo obsluhuje německé hosty. V kině se seznamuje s mladou nacistkou z Chebu, Lízou, kterou chrání před Čechy. Z Paříže jej proto vyhodí.
- Líza jej představuje jako Ditieho a dovede ho do restaurace v horách pro nacistické pohlaváře a výchovu nových Němců. Dítě je tolerován, ale absolutně nerespektován. Omylem je zatčen (místo pana Skřivánka) a když se po několika měsících vrací, Líza ten den umírá při náletu. Nechává mu postiženého syna (zatlouká hřebíky do podlahy) a kufřík cenných známek, za který si Dítě po válce kupuje hotel V Lomu.
- Hotel prosperuje, Dítě je milionářem, jak si vždy přál.  Přesto ho ostatní hoteliéři nerespektují, mají ho za zrádce své země, protože vydělal na válce a podlézal Němcům. V roce 1948 je s nimi internován  (na svou vlastní žádost, aby zapadl). Hotel je zabrán a on si uvědomuje, že splnil vše, co chtěl. Nastupuje na lesní brigádu v pohraničí, kde opravuje cesty. Společnost mu dělají jen zvířata a jednou za čas osazenstvo hostince. V samotě rozjímá a rozhoduje se sepsat svůj příběh.

Kompozice díla:

- forma: próza, žánr: novela (= prozaický útvar středního rozsahu, neměnnost charakteru hlavních postav, jednoduchý děj)
- ich-forma z pohledu Dítěte, retrospektiva
- extrémní přerod hlavní postavy (malý nedoceněný pikolík plný pochyb sám o sobě → milionář → samotář smířený sám se sebou i smrtí)
- dlouhá souvětí, opakování stále stejných frází ("Neuvěřitelné se stalo skutkem")
- promluvy ke čtenáři - "Dávejte pozor, co vám teď řeknu" 
- přesně daná kompozice - stejný začátek i konec kapitol → příběh drží pospolu, i když se jedná o samostatné celky
- mísení autobiografických prvků s fantazií
- automatické psaní s vlivem surrealismu (Freud, Apollinaire - Pásmo), tzv. bezsyžetová próza - bez souvislého děje
- snaha o extrémně kultivovaný jazyk, ale místy prvky obecné češtiny
- filosofické a erotické motivy
- hlavní myšlenka: podání ambicí a životních zvratůčlověka z trochu jiného úhlu
- adaptace: úspěšně zfilmováno Jiřím Menzelem (2006)
- srovnání Hrabala s Otou Pavlem: oba autoři psali autobiografická díla, vydávaná ve stejné době v oficiálním proudu; rozdíly: Ota Pavel vnášel do děl prvky židovství, hledal inspiraci v přírodě a ve svém dětsví a psal spíše povídky (soubory Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby)
- podobné dílo: není