Na Šumavě jsme s rodinou ještě nebyli, takže letos padla volba při výběru dovolené po Česku a Slovensku právě na ni. Protože je Šumava jen lehce kopcovitá a nijak zvlášť příkrá, nejde o žádné rozeklané pohoří (a navíc má krásně vyasfaltované cesty), pojali jsme dovolenou jako částečně cyklistickou. Prvních pár dnů ale nevyšlo počasí, takže jsme je strávili výletováním po památkách v okolí.

den 1. - Nové Hutě

Ubytovaní jsme byli na jedné z chalup v Nových Hutích. Díky silné sklářské tradici se polovina zdejších vesnic jmenuje právě po zaniklých sklárnách - jenom všelijakých Hutí je zde nespočet. Sklárny se bohužel dodnes nedochovaly - vrchol nastal za Josefa Meyera v 19. století, po 2. světové válce to šlo dolů a nakonec se podařilo udržet jen sklárně v Lenoře, ostatní postupně zanikly. Na Šumavě je proto spousta míst, kde se lze přehrabovat v zarostlých troskách bývalých skláren a lovit z hlíny kousky sklíček natavených do prapodivných tvarů. Podle pana domácího i naše chalupa stála přímo na místě jedné bývalé sklárny.

Na místo jsme dorazili až pozdě odpoledne (cesta plná objížděk byla děsivě dlouhá); přívítalo nás příjemné teplo a sluníčko. Hned jsme se vypravili omrknout, co je v Hutích k vidění, a naplánovali jsme několik cyklotras a pěších výletů. Moc mě zaujal starý hřbitov, kde stojí spousty zašlých německých náhrobků od poloviny 19. století až po konec 2. světové války. 

  
Nové Hutě

Překvapilo nás, jak málo je na Šumavě lidí. Jen naše chalupa by pojala minimálně 8 rodin, ale byli jsme zde sami. Že prý krize. Podobně pusté totiž zůstávaly i jiné penziony, stejně tak i restaurace. Zvlášť s tím jídlem je v Jižních Čechách kříž. V restauracích se standardně nabízí pár masitých jídel, pak smažený sýr a na dezert palačinky. Když nechci jíst smažené ani rozmražený steak, tak si prostě z nabídky jídel většinou vůbec nevyberu. Myslela jsem si (předloni v okolí Varvažova i letos), že to je problém malých vesniček, ale bohužel není, stejná situace panuje třeba i v Českém Krumlově. To je takový problém rozšířit jídelní lístek o špagety nebo zeleninový salát? Když to srovnám s nabídkou restaurací stejně malých vesniček na jihu Moravy nebo na Slovensku, tak srovnávám nesrovnatelné. Většinu dní jsme se proto stravovali svépomocí. Výjimkou byla jen Horská Kvilda, ale k té se ještě dostanu :)

den 2. - Vimperk 

Ráno jsme se vzbudili do deštiva a pošmourna, po zhlédnutí radarových dat jsme plánovaný výlet na kolech odpískali a vypravili se místo něj autem do nedalekého Vimperka, který nám sliboval muzeum, zámek a historické centrum. Výlet se ukázal být dobrou volbou - nejenže celý den pršelo, takže bychom si toho na kolech stejně moc neužili, ale hlavně je Vimperk opravdu pěkné město.

Vimperk a jeho dominanta

Vimperkem kdysi vedla Zlatá stezka, po které se do Čech dopravovala sůl. Na město byl povýšen už v 15. století, má velkou knihtiskařskou a dřevařskou tradici a svého času šlo o velice prosperující místo. Dneska je na Vimperku nejzajímavější zámek, přestavěný z původního hradu na přelomu 16. a 17. století. Při hodinové prohlídce se projdete po jeho novější i starší části, ačkoliv z té nejpůvodnějí ze 13. století se dochovala jen Vlčkova věž a hradby. Prováděla nás skvělá průvodkyně (učitelka dějepisu na místní škole, jak jsme se později dozvěděli), ze které nadšení úplně sálalo, a krásně nás do historie zámku vtáhla. Překvapilo mě, že novější části zámku byly ještě před pár lety městské byty, kde lidé normálně bydleli - s krásným výhledem na město a téměř všemi vymoženostmi moderního bydlení. Zajímavá je i zvonice a kaple, kterou údajně proudí léčivá energie, takže citlivějším lidem brní ruce (brněly mi taky, tak by mě zajímalo, kolik na tom sehrála autosugesce). A v neposlední řadě, zámek má největší zámecký sál ve střední Evropě (jen se o něm moc neví, protože jej Schwarzenbergové rozdělili příčkami a udělali si z něj kanceláře). Díky sondám, které zde probíhaly jen pár týdnů před naší návštěvou, jsme ale měli možnost vidět původní fresky a dřevěný kazetový strop. Bohužel, kvůli neustálému dohadování o vlastnictví zámku (NP Šumava vs. ministerstvo kultury) do zámku ve výsledku nikdo neinvestuje, a on sám si na potřebné rekonstrukce nevydělá, ačkoliv se zde pořádají letní divadla a festivaly. Moc tedy Vimperku fandím - jejich zámek je úžasný skvost a jak průvodkyně říkala, stačí pár úprav a dosáhne na slávu Českého Krumlova :)

  
zámek a Haselburg

Část zámku je věnovaná muzeu - součástí je trvalá výstava o Národním parku Šumava, menší muzeum knihtisku a sklářství a v druhém patře je výstava obrazů jednoho z místních umělců. Muzeum je moc pěkné a vstup do něj stojí pár korun. Po cestě na zámek navíc narazíte na arboretum a hned za zámkem je schovaný Haselburg, předsunutá obranná dělostřelecká věž z 15. století, která je velmi zajímavá tím, že si na jejím opevnění a dokonce i na věži samotné lidé postavili chaloupky a zahrady. Je na ni malebný pohled.

Vimperk se mi celkově moc líbil. Mimo hlavní památky výše jsme si prošli i centrum městečka, které je chráněnou památkovou rezervací. Na protáhlém náměstí se nachází spousta barokních panských domů s podloubími a krásným zdobením fasád, k vidění je i několik dřevěných srubů. A taky má město vlastní pivovar! Turistů je zde úplné minimum (měla jsem pocit, že jsme tu snad sami), takže si příjemnou atmosféru krásně užijete.

V Nových Hutích jsme si ještě zašli na opožděný oběd, prošli si německý hřbitov a zbytek odpoledne strávili zalezlí na chatě. Pršelo celý den a ta zima, brr! Celých 14°C bylo. 

(Z tohoto výletu se bohužel nedochovalo moc fotek. Ačkoliv jsme měli na chatě rovnou tři foťáky, na výlet samozřejmě nikdo žádný nevzal, a tak snímky zde nafocené pochází z taťkového mobilu.)

den 3. - Český Krumlov

Situace s výletům nepřejícím počasím se opakovala i v pondělí. Rada rodiny tedy zasedla a jako náhradní program byl zvolen Český Krumlov, který nás všechny převelice lákal. To jsme tedy ještě netušili, že cesta do Krumlova zabere 2 hodiny, protože byl od nás vzdálený přes 100 km. 

V Krumlově nejenže nepršelo, ale místy dokonce svítilo sluníčko, a bylo zde tak o 10 stupňů víc než v kopcích. Město nás přivítalo placeným parkovištěm a pohledem na majestátní sídlo Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů. Zámek je přímo kouzelný - má 5 nádvoří, budovy bohatě zdobené sgrafity a barevnými omítkami převážně v renesančním slohu a ohromný most z 18. století, spojující zámek a zahrady, odkud je překrásný výhled na meandry Vltavy. Dolnímu hradu (původního gotickému Hrádku) dominuje majestátní zdobená věž, Horní hrad je pak převážně zámek s obytnými místnostmi, na který navazuje zahrada. A nesmíme zapomenout na hradní příkop, ve kterém se už od začátku 18. století chovají medvědi. Ti by tam dnes měli být rovnou 4.

  
zámek a jeden z medvědů

Zámkem jsem byla uchvácená. Je citlivě opravený, obrovský (však jde taky o 2. největší zámecký areál hned po Pražském hradě), člověk by chodil hodiny a hodiny po vratkých dlažebních kostkách a jen nasával atmosféru. První prozření z opojení nastalo, když jsme se dozvěděli, že zámek v pondělí nedělá prohlídky interiérů. Bylo to dost zklamání - nejenže nikoho nenapadlo, že je pondělí, abychom si otevírací dobu předem zkontrolovali, ale hlavně ostatní podobně velké mucholapky na turisti jako Hluboká či Lednice (dokonce i náš Špilberk) otevřeno i v pondělí mají. Nutno dodat, že turisté jsou v Krumlově úplně všude. Cizinci ze všech koutů světa, pondělí nepondělí, proudili sem a tam.

Naštěstí bylo otevřené aspoň podzemí a muzeum. Ve sklepeních (bývalých skladech a černé kuchyni, jak jsme zjistili) byly instalované výstavy místního sochaře, které byly na můj vkus snad až příliš surrealistické, plné zubních protéz, kufrů a prstů, o to více se mi ale líbilo sklepení samo o sobě - tlumené osvětlení, decentní hudba, vysoké stropy s krápníky a netopýrem. 

Zámecké muzeum s výstupem na věž  nám pak částečně nahradilo nekonající se prohlídku interiérů. V muzeu byly instalované obrazy důležitých postav z historie Krumlova, zbytek se pak zaměřoval hlavně na bydlení měšťanstva na přelomu 18.-19. století. Moc nás zaujaly nočníky zabudované přímo v křeslech, pracovní řád úředníků, dále zde byla mincovna a zbrojírna. Líbilo se mi to velice, stejně jako vyhlídka z šestipatrové barokní věže. Koukali jsme na historické centrum plné doškových střech a různě se naklánějících malých domků a věžiček. Moc hezký pohled.

  
věž a pohled z ní

Do rozsáhlých zahrad jsme jen lehce nakoukli, více nás lákal střed města se všemi těmi historickými domky (a taky jídlo, umírala jsem hlady). Malé obchůdky, restaurace a kavárničky přímo na březích Vltavy s podloubími, terasami, vápencovými patníky, barevným zdobením omítek, malými okny a nízkými střechami jsem si doopravdy užívala. Do jedné z restaurací nás doslova a do písmene zahnal déšť. Bohužel, s chabým jídelním lístkem jsem příliš spokojená nebyla. Po obědě jsme prochodili zbytek města - podívali jsme se na novogotický kostel sv. Víta a náměstí Svornosti s kašnou, kde jsme přečkali další liják.

Výlet jsme zakončili opulentní zmrzlinou a pozorováním vodáků, bojujících s jezy na Vltavě. Abych to shrnula, Český Krumlov se mi ohromně líbil. Je to místo malebné, dýchající historií, a ačkoliv jsem o něm mnoho slyšela, předčil veškerá má očekávání. Na druhou stranu, co se služeb týče, jsou zde velmi drahé a neodpovídající kvalitou - nabídka v "levnějších" restauracích je bídná, jídelníčky jsem zkoumala přinejmenším 10 restauracím a všude ta stejná smažená jídla. A co se otevírací doby zámku týče, volné pondělky jsou tu, vzhledem k množství turistů, dost přežitek. Přesto se sem chci ještě někdy vrátit. Mimo interiéry zámku jsme neviděli slavné otočné divadlo a lákají mě i krásné zahrady. Jen se pro příště vybavit dostatečným množstvím proviantu a vyrazit v jiný den, než v pondělí :)

Po cestě do Nových Hutí jsme se zastavili v jednom z COOPů (který mě parádně pobavil, protože ačkoliv šlo o celkem velkou samoobsluhu, obchod zavíral v 17:00 a neměli v něm vůbec žádné nebalené pečivo) a hezky za sluníčka dojeli domů, kde nás přivítaly typicky šedé mraky a déšť. Byla jsem hrozně natěšená na cyklovýlety, a tak jsme si celá rodina přáli, aby se konečně vyčasilo a mohli jsme aspoň v úterý kola vytáhnout. Jak se zadařilo či nezadařilo se dočtete brzy v další díle dovolenkových zápisků :)