Velký Gatsby je důkazem toho, že povinná četba nemusí být nutně nezáživná. Tento společenský román je úplně jiný než většina klasické literatury, se kterou jsem dosud měla tu čest. Svižný, zábavný a pochmurný zároveň. Nutno říci, že příběh svými myšlenkami daleko přesahuje rozměry knihy.

Četla jsem vydání z roku 2012 z nakladatelství Československý spisovatel, překlad od Michala Prokopa. Na knihu jsem narazila zcela náhodou loni v Levných knihách, a protože zrovna moje okolí ovládala gatsbyovská atmosféra nového filmového zpracování, na útlou knížku jsem se nedočkavě vrhla ještě v autobuse po cestě z obchodu domů :)

Nejznámější Fitzgeraldův román líčí život 20. let v New Yorku, tedy za dob meziválečné prohibice. Příběhem provází mladý a světa neznalý Nick, který se do New Yorku stěhuje z rodného středozápadu na zkušenou. Obyvatelé newyorského Západního vejce, které zde potkává, jsou velmi zajímavou skupinou lidí - velmi sebejistí, šarmantní a bohatí, ale postupem času Nick začíná objevovat jejich nafoukanost a plytkost, umně skrytou za bezstarostné veselí. 

Setkává se zde s Daisy, svojí sestřenicí, nádhernou, zato však zoufale povrchní ženou, vdanou za záletného Toma. Další zajímavou postavou je tajemný pan Gatsby, pořádající ve svém ohromném domě bujaré večírky, na kterých nesmí nikdo z newyorské smetánky chybět. Postupem času se Nick s Gatsbym seznámí a Gatsby mu pomalu začne odkrývat svoji smutnou minulost, dokonce se dá říct, že se stanou přáteli. A právě díky Nickovi se Gatsby začne vídat s éterickou Daisy, se kterou už se znával za svých mladých let. Kdo viděl film, ví, že příběh končí tragicky, a celé vyprávění zanechá ve čtenáři pachuť zmaru a nepochopení. 

"Bylo to celé velmi bezohledné a zmatené. Byli to bezohlední lidé, Tom a Daisy - rozbíjeli věci a bytosti a pak se stáhli nazpátek do svých peněz, do nesmírné bezohlednosti, nebo co je to vlastně drželo pohromadě, a nechali ostatní, aby po nich ten svinčík uklidili..."

Celé dílo je napsané velmi čtivě, prostě, čte se doslova jedním dechem. Popisy jsou natolik barvité, abychom si dokázali vybavit atmosféru na chlup přesně, jak ji vnímal autor, ale přitom příběh plyne, nezůstává stát. A nutí vás vnitřně polemizovat a zamýšlet se.

Velmi zajímavá mi přišla i filmová verze z loňského roku (The Great Gatsby, ČSFD). Začátek se mi nelíbil - byl divoký, kýčovitý, příliš moderně pojatý a já si v duchu říkala, jak by se na to Fitzgerald tvářil, kdyby měl možnost snímek zhlédnout. Ale jak film postupně gradoval, podařilo se mu sklouznout přesně do té správné vlny, do atmosféry, kterou jsem vnímala už i při čtení knihy. A myslím, že se na něj brzy musím podívat znovu :)

Francis Scott Fitzgerald (1896-1940)
Americký spisovatel 1. poloviny 20. století a jeden z hlavních představitelů tzv. "ztracené generace" (skupina autorů tvořících v meziválečném období, kteří si prošli hrůzami první světové války a následně bojovali s problémem začlenit se do společnosti, což je často reflektováno právě v jejich dílech). Fitzgeraldův život byl, podobně jako jeho nejznámější román, velmi divoký (často zmiňované je jeho manželství s výstřední a psychicky narušenou Zeldou Sayrovou). Psal převážně společenské romány, dále několik povídek a básnických sbírek. Zmínit můžeme díla Něžná je noc, Poslední magnát nebo Krásní a prokletí. Velký Gatsby (The Great Gatsby) byl vydán v roce 1925 a právě on Fitzgeraldovi přinesl nesmrtelnost. 

zdroj