Muzea a galerie v Bruselu
Hlavní město Belgie je doslova muzejní metropolí. Najdete tu všechno, od několika muzeí komiksů, po známý Autoworld, nespočet uměleckých galerií, muzeum tramvají, arabské kultury, větrných mlýnů, čokolády, erotiky či pouličního osvětlení. Osobně jsem navštívila muzea a galerie čtyři, pátou zamýšlenou jsem bohužel nestihla. Navštěvy se datují na 3. března a 9. května 2015.
Kompletní seznam bruselských muzeí a galerií naleznete na Visitbrussels.be (nelekněte se, celý výpis má 16 stran).
Musée de la Ville Bruxelles - Muzeum města Bruselu
Muzeum se nachází přímo na Grand Place, hlavním náměstí starého historického centra, v nádherné budově ve stylu brabantské gotiky - la Maison de Roi. Studenské vstupné mě vyšlo na 4 eura a mimo hlavní trvalou expozici zahrnovalo i vstup na sezónní výstavu o životě za 1. světové války.
V přízemí najdete několik dřevořezeb a soch, triptychy, mně osobně přišly zajímavé gobelíny. Druhé patro se zaměřuje na obrazy s tématikou Bruselu. Třetí nejvyšší patro je věnované Manneken Pis, čůrajícímu chlapečkovi a symbolu Bruselu. Je zde k vidění původní socha z 18. století a část nákladné garderóby. Při státních svátcích totiž chlapeček bývá oblékán do různých oblečků, obvykle darovaných jinými státy. K většině exponátů jsou popisky pouze ve francouzštině a ve vlámštině, nicméně v rozích místností bývá k dispozici i zalaminovaný anglický průvodce.
oblečky pro čůrajícího panáčka a napravo gobelín Episode de la légende de Notre Dame du Sablon
V době mé návštěvy byla ve třetím patře navíc ještě výstava o životě v Bruselu za 1. světové války. Tato výstava mě mile překvapila, protože se nezaměřovala na papouškování historických fakt, ale popis reálného života ve městě v době německé okupace. Přídělové lístky, dopisy z fronty, dobové fotografie, spousta komiksů, kdy se obyvatelé snažili bojovat alespoň úsměvem na rtech, zakázané snahy o nošení národních barev (třeba na korzetech :)). Výstava je velmi dobře zpracovaná, veškeré popisky jsou vícejazyčně, každou půlhodinu chodí průvodci, takže si můžete poslechnout i výklad.
Moc pěkné jsou i samotné interiéry muzea s nádherným dřevěným schodištěm. V muzeu jsem celkem strávila cca hodinu a půl. Více infa na stránkách Visit Brussels.
BELvue - Muzeum belgických dějin
BELvue je muzeum zaměřené na historii Belgie od okamžiku jejího vzniku, roku 1830. Ve dvanácti pokojích vás k nahlédnutí čeká spousta fotek královské rodiny, vojenských uniforem, zažloutlých svitků ústav a nařízení. Projdete si dějinami této "země kontrastů" (Vlámsko a Valonsko), od rozvoje železnic a průmyslu, po zdobnou secesi, kdy se Brusel definitivně dostal na seznam nejrozvinutějších měst, přes ovládnutí Belgie Němci v roce 1914. Spousta dobových fotografií, zajímavé byly i sportovní přenosy z 60. let, Expo v roce 58, které dalo vzniknout Atomiu, i divoká 80.-90. léta.
Věděli jste, že Belgie byla po Velké Británii celou 2. polovinu 19. století nejrozvinutější zemí vůbec?
BELvue
Líbily se mi secesní reklamy. Zaujaly mě fotografie dětí z belgických škol, přesunutých za 1. světové války do bezpečnější Británie. Muzeum mapuje i nemilé stránky dějin, například vraždění v Kongu.
Muzeum je pěkné, leží v centru poblíž Královského paláce před Parc de Bruxelles. Vstup za studentských 4 € potěšil. Jestli máte v Bruselu chvilku, zajděte si sem - více jak hodinku prohlídka nezabere a historie Belgie je zde podaná pochopitelně, komplexně a zajímavou formou (v některých pokojích vás uvítá i dobová hudba, třeba vídeňský valčík). Popisky jsou ve vlámštině, francouzštině i angličtině, místy dokonce i Braillovým písmem.
Více na stránkách BELvue.
S BELvue sousedí ještě muzeum Coudenberg - pochopila jsem, že je věnované jen historii samotného stejnojmenného paláce, takže jsem jej vynechala.
Musée de Costume et de la Dentelle - Muzeum odívání a krajkářství
Malé muzeum je schované kousek od Grand Place v historickém jádru města. Předpokládám, že nejde o stálé výstavy, alespoň tedy současná expozice je zaměřená pouze na módu 30. let. Na třech patrech vás provede oblečením na běžné nošení, přes šaty na večírky, garden party, honosné večerní toalety či oblečení na víkend. K vidění je i dobové spodní prádlo, svatební róby, dětské oblečení a sbírka časopisů ze 30. let. Oblečení je dobře naaranžované, skvěle dochované, s podrobnými popisky. K horním patře je i stálá expozice krajkářství, která ovšem není příliš rozsáhlá, zaměřená na rozdíly mezi jednotlivými druhy krajky a paličkovací nářadí. Sami si můžete vyzkoušet práci aranžéra látek a v horním patře je i možnost si některý z dobových kostýmů vyzkoušet.
oblečení na čajový dýchánek, napravo večerní róby
(mimo jiné) Vogue z roku 1931 a dobové spodní prádlo
Studentské vstupné mě vyšlo na 3 €. Návštěvu doporučuji spíše pro milovnice módy, ostatní asi muzeum nedocení, nicméně já z něj byla nadšená. Více na stránkách Visit Brussels (muzeum nemá vlastní web).
BOZAR - Palác výtvarného umění
Palais des beaux-arts
BOZAR je už od roku 1928 nejznámější bruselská galerie, kde se mimo jiné často pořádají i semináře a setkání umělců. V době mé návštěvy zde probíhalo cca 6 výstav, z nichž zpoplatněné byly jen některé, i tak jsem ale platila za vstup 21 €, což jsem celkem špatně rozdýchávala.
Faces Then (již skončilo) - renesanční portréty z Nizozemí
Výstava zaměřená čistě na portéty z Holandska v průběhu 16. a 17. století. Líbila se mi díla Van Cleva a Ambrosia Bensona, pak mě ještě zaujalo několik autoportrétů, většina obrazů ovšem byla téměř stejných, takže jsem výstavu prošla velmi rychle. O to zajímavější ovšem byly popisky - vzhledem k faktu, že portéry měly jasně danou kompozici a "pravidla", nezbývalo malířům než vyjádřit osobnost portrétovaného pomocí gest rukou a domácích zvířat pózujících spolu s portrétovanou osobou. Pes značil oddanost rodině, naopak ústřice na talíři byly znakem náruživosti. A rukavice na rukou portrétovaného znamenaly, že si malíř namalovat ruce netroufl, jelikož to pro něj bylo příliš složité :)
Faces Now (již skončilo) - portrétní fotografie 90. let
Portrétní fotografie se zrodila právě v 90. letech. Výstava mapuje snímky od běžných fotek dětí v exteriéru, až po zobrazení královské rodiny nebo naopak "šokující" záběry zbitých či znetvořených lidí. Některé vystavované fotografie byly zajímavé, třeba koláže, kde nafotili několik podobných lidí v téměř stejném oblečení, nebo fotky Jormy Puranen ze série Shadows, většina by však patřila spíše do rodinného alba a nějak jsem v nich neobjevila větší hodnotu. Na výstavě se mimo jiné objevily i fotky Češky Jitky Hanzlové.
titulka Faces Then & Now a jedna ze série Shadows od J. Puranen
The Sultan's World (končí dnes) - říše Osmanů
Výstava je zaměřená na vpád Osmanů do Evropy ve 14. století a následné promítnutí této události do evropského umění. Obrazy, knihy, nástěnné koberce, perokresby vojenských tažení. Zajímavé byly portréty krásných sultánek, které si zvaly evropské umělce na svůj dvůr (nejvíce šlo o obrazy Sulejmana Nádherného a jeho první ženy Roxelany). Obrazy od Durera, zobrazující krvavé řeže, Titian i Cristofano, dell'Altissimo. Některé exponáty byly velice netradiční, třeba Panenka Marie v arabském oblečení nebo osmanská mapa světa namalovaná ve tvaru srdce.
Hodně mě taky překvapilo, že malé arabské koberečky zakotvily v Evropě natolik, že se začaly používat při liturgiích pravoslavné církve. Dosti mě taky zaujal obraz od Hanse von Aachena, na kterém je namalovaný císař Matyáš jako král českých zemí - s českými korunovačními klenoty a v maďarském oblečení. To bylo následně ukradeno Švédy ve třicetileté válce.
titulka The Sultan's World a císař Matyáš od von Aachena
Making a difference (stále běží) - výstava 3D tisku, zdarma
S 3D tiskem jsem se naživo setkala poprvé. Překvapila mě jeho mnohostrannost - využit již byl na šaty i obuv, židle i rám kola. Nejzajímavější mi však přijdou možnosti v medicíně, 3D tisk se totiž dá zužitkovat i na implantáty kostí, lebek či prsou.
Nakonec jsem ještě měla možnost zhlédnout několik menších instalací, ze kterých mě zaujaly jen sochy ze silikonového lepidla a instalace od Voldemarse Johansona, který zavěsil ke stropu kovové desky na malé provázky a doplnil je zvuky cinkotu, evukující narážení větru do zavěšených desek. Geniální.
Galerie je celá průchozí (dá se vejít zezadu), lístky se ovšem dají koupit jen u hlavního vchodu. Reálně je možné galerii projít za 2 hodiny bez problému celou, nicméně hodně záleží na konkrétních výstavách. Popisky jsou všude i v angličtině. Výstavy se zde často mění, málokterá vydrží déle než dva měsíce. Příště už bych do placených výstav neinvestovala, za ty peníze nestály (ačkoliv Sultan's World se mi vcelku líbil), ale určitě je zajímavé si galerii alespoň projít a podívat se na neplacené expozice. Více na stránkách BOZAR.
Poslední galerií, kterou jsem měla v plánu, bylo Musée Oldmasters, a celkem dost mě mrzí, že jsem se do něj nedostala (nahradilo mi to až Rijksmuseum v Amsterdamu, ale o tom až příště). Co se bruselských muzeí týče, týden by na ně nestačil... Tak schválně, které zaujalo vás?