Město červených luceren a opiových výparů se musí zažít - a jednou je málo! Pokračování z výletů z Erasmu v Lucembursku.

Nizozemsko bylo těžce neplánované. Parta čtyř Francouzek mi za drobný příspěvek na cestu nabídla místo v autě přesně den předem. Zkouškové nezkouškové, Amsterdam se nedal odmítnout. Protože Rijksmuseum, tulipány, coffeeshopy a tak. Poprvé jsem se tam byla podívat v roce 2010 a od té doby mi jeho atmosféra nedala spát. Do Amsterdamu se prostě člověk rád vrací.

Ahoj, Amsterdame!

Vyrážely jsme v sobotu 23. května 2015 ve čtyři ráno. Esch o půl čtvrté v noci byl dost děsivé místo, a ke kolejím JFK, kde Francouzky bydlely, jsem to proto proletěla jako namydlený blesk. Margaux se ujala řízení a já jen doufala, že se mi podaří zabrat v autě. Nepodařilo. Za celou noc jsem tak naspala stěží 2 hodiny.

Nad ránem jsme dojely do vesničky Abeynne, kde na nás měla čekat tulipánová pole. Tulipány však někdo stihl sklidit těsně před naším příjezdem; načasování se vskutku nepodařilo. Lehce po desáté nás již přivítal Amsterdam typicky šedou oblohou a lehkým deštěm. Využily jsme služeb P+R - necháte auto na okraji města, parkování máte zadarmo a za 2 € dostane každý pasažér kartičku na zlevněnou městskou hromadnou dopravu. Karta mi samozřejmě nefungovala, tak jsem většinu času jezdila načerno, klasika.

V centru Amsterdamu jsme zvládly krátkou společnou výpravu po hlavní třídě - podívaly jsme se na krásně zdobené vlakové nádraží z konce 19. století Amsterdam Centraal, na náměstí Dam s královským palácem a muzeem voskových figurín Madame Tussaud (to jsem si jako jedno z mála míst pamatovala už z první návštěvy). Poprchávalo a já byla na prohlídku centra zoufale nepřipravená, ani mapkou jsem nedisponovala, a tak jsem nechala vedení plně na Margaux.

 
nalevo krásné nádraží, napravo královský palác

Holky se brzy rozutekly po nákupech. V mezičase jsem si prošla pár obchodů s botami, nic mě ale neuchvátilo. S Margaux a Dianou jsme se domluvily na společné návštěvě Rijksmusea, která se nakonec ukázala být společná možná tak na prvních 15 minut. Do Rijksmusea jsem se ohromně těšila a pořádně si jej vychutnala. Když jsem byla v Amsterdamu poprvé, muzeum bylo zavřené z důvodu rekonstrukce, a tak jsme tehdy volili jako náhradní program muzeum Van Gogha, nacházející se poblíž. Jenže já tolik chtěla vidět Vermeera a Rembrandta a všechny ty obrazy s plachetnicemi! Nebylo zbytí, jakmile jsem se dozvěděla, že je Rijksmuseum znovu otevřené, byl cíl cesty jasný. O návštěvě nizozemského národního muzea si počtěte více zde v samostatném článku.

 
interiéry Rijksmusea

Když jsem se po několika hodinách z muzea konečně vynořila, přivítalo mě náměstí Museumplein se slavným nápisem Iamsterdam zalité slunečním světlem. Hned bylo v Amsterdamu krásněji! Rozbila jsem pomyslný tábor přímo na kašně a poobědvala předražený burger. Přisedl si za mnou mladý Brazilec a lámanou angličtinou mi vysvětloval, že je první den v Evropě, další den letí bratrovi do Londýna na svatbu a vlastně vůbec netuší, kde se to ocitl. Společnými silami jsme se vydali hledat Vondelpark, nejspíš nejslavnější nizozemský park, založený v polovině 19. století, plný kanálů a soch. Nakonec jsme do něj jen zlehka nakoukli, na více nezbyl čas - holky na mě čekaly. Snad se někdo ztraceného Brazilce brzy ujal.

 
pohled na Rijksmuseum a náměstí Museumplein
v zimě bývá postavené přímo na tomto místě kluziště :)

Margaux s Dianou měly jako úkol dne najít lavičku ze scény z filmu Hvězdy nám nepřály, a tak jsme hledaly tak dlouho, až jsme ji našly. Podívat jsme se byly i na dům Anny Frankové, ve kterém jsem absolvovala prohlídku už při první návštěvě (více zde). Míjely jsme i údajně nejužší domeček v celém Amsterdamu, co má na šířku přesně 2 metry - nechtěla bych tam bydlet!, spoustu kanálů, vyhýbaly se všudypřítomným kolům a pořád bylo úžasně nádherně. Moc jsem si v tu chvíli Amsterdam užívala. Všude byl cítit ten specifický vibe, vzduch, který dělá Amsterdam Amsterdamem. Ten pohodový pocit, kvůli kterému se sem turisté rádi vracejí. Amsterdam duněl, pulzoval a žil.

  
kanály a kola!

Se zbytkem výpravy, která trávila den nákupy a posedáváním po kavárnách, jsme se setkaly po dlouhém bloudění uličkami u náměstí Dam. Holky si šly společně na jídlo do McDonaldu, já objevovat kouzlo Amsterdamu. Sama. Fascinovalo mě množství vtipně a alternativně oblečených lidí, jen těch turistů by mohlo být méně. Prošla jsem pár zapadlých uliček s typickými domky a hořce litovala, že nemám dost času, abych šla ochutnat trávový koláček zvaný space cake do některého ze všudypřítomných coffeeshopů, ze kterých se na dálku linula známá vůně zelených rostlinek. Diana sice slibovala, že určitě půjdeme spolu, ale nakonec se zbaběle vymluvila, pff. Podruhé v Amsterdamu a ani jednou v coffeeshopu!

Koupila jsem si alespoň pohledy a holandské sušenky stroopwafels - kulaté wafle s karamelem uvnitř. Občas si je kupuji i v Albertu v Česku, ale pravé nizozemské jsou chuťově mnohem lepší, i když je paradoxně taky prodává Albert.

 
v samotném centru Amsterdamu

Poté, co holky skončily svůj dýchánek v McDonalds, přesunuly jsme se společně k Red Light Districtu, proslaveným červeným uličkám lásky. Čtvrť byla narvaná turisty, ačkoliv na krásky ve vitrínách bylo ještě brzy - ty se objevují až po setmění. Zato přístav, kam jsme zamířily hned poté, stojí za zhlédnutí. Seděly jsme přímo u vody na terase Starbucks, popíjely chai latté, cpaly se stroopwafels a Francouzky se mě nepříliš úspěšně snažily zapojit do debaty, jak je nespravedlivý život singles. Když se konverzace zvrhla k debatování o ramadánu, svou pozornost jsem již nepokrytě upínala jen k západu slunce a dění kolem hausbótů.

 
u přístavu

Ačkoliv bylo v plánu jet kolem sedmé večerní zpátky do Luxu, holky názor přehodnitily, že se ještě zdržíme. První byla na plánu pořádná večeře - kousek od Starbucks se nacházela jedna z restaurací italské sítě Vapiano. Mmh, těch dobrot! Nakonec jsem ale byla statečná, odolala jsem a dala si jen rajskou polévku. Za 2,70 € i s bagetou, bazalkou a výhledem na podvečerní Amsterdam, výborná byla.

Po večeři jsme se vrátily zpět do centra, které již pořádně pulzovalo nočním životem. Holky v oknech se předváděly ve fosforeskujících oblečcích nebo s roztomilými beruščími tykadly. Za 60 € na hodinu - odposlechnuto. A nájem vitríny na noc za 80 €, kdyby měla některá zájem. ;D Obchod evidentně fungoval, stejně jako všudypřítomné poutače na peep show, cannabis muzeum a muzeum prostituce. Bary přeplněné k prasknutí, povlávající duhové vlajky a potácející se turisté předávající si jointy přímo na ulici, olala. Amsterdam v sobotu večer - Sodoma Gomora, vítejte! A jak se mi tam líbilo.

 
čtvrť červených luceren

K autu jsme nakonec dorazily lehce po jedenácté večer, do Lucemburska po dalších 5 hodinách až nad ránem. Po třetí noci téměř bez spánku jsem si připadala (a vypadala) doslova jako zombie.

Nebyl to špatný výlet; hlavně byl ale veskrze nečekaný. Rijksmuseum se mi ohromně líbilo, a upřímně, do Amsterdamu se vyplatí se podívat jen kvůli té atmosféře. Na druhou stranu, kdybych se nemusela celý den fixovat na své spoluvýletnice (které byly poněkud neochotné k mému návrhu, že bych se k nim připojila až těsně před odjezdem), rozhodně bych si návštěvu užila podstatně více. Takže mě druhý výlet spíše inspiroval, co nahodit za program, až se sem budu mít možnost znovu podívat. Protože Amsterdam, miluji Amsterdam! Tak šup šup, kde jsou všichni moji partners in crime?!

   !

Fotky jsou již tradičně ve větším množství i rozlišení ke zhlédnutí na Rajčeti.