Do belgických Antverp (psáno též Antwerpen, Antwerp či Anvers) jsem vyrazila v květnu s Matěm. Návštěvu jsem spojila s druhým víkendem v Bruselu - z Bruselu se totiž podnikaly parádní hvězdicové výlety po celé Belgii.

Co se Antverp týkalo, naplánovala jsem poměrně slušný seznam, co bych ve městě ráda viděla, a tak jsem lobbovala za brzký odjezd. Ten se úplně nevydařil, jako odpustek jsem však obdržela skvělou snídani a čerstvé toasty na cestu, a to se taky počítá.

Z bruselského nádraží Midi jsme byli v Antverpách vlakem za 40 minut, které Maťo celé prospal - musím si postěžovat, celý ten víkend byl značně nespolečenský. Na lístcích jsme opět ušetřili. Studenti si v Belgii mohou koupit šikovnou průkazku za 50 €, která je na 10 libovolných jízd odkudkoliv kamkoliv po celé Belgii. Průkazka je přenosná, takže se mohou svézt i kamarádi, jedna jízda tak vyjde na krásných 5 € a navíc si cílovou destinaci dopisujete sami, v našem případě až po příchodu průvodčího (který po cestě tam nepřišel, takže jsme jeli zadarmo, uhmm).

Antverpy nás přivítaly nádherným secesním nádražím z přelomu 19. a 20. století. Sehnali jsme podrobnou mapu města a  výlet zahájili skvělými belgickými waflemi s čokoládovou polevou.

 
nádraží v Antverpách

Antverpy jsou druhým největším městěm Belgie, které pulzuje, na rozdíl od vážně se tvářícího Bruselu, převážně ve studentském, nákupním a uměleckém duchu. Hned po nizozemském Rotterdamu mají největší přístav v Evropě, a to ačkoliv neleží u moře (řeka Šelda je ovšem i v dnešní době dobře splavná). Známé jsou hlavně díky diamantovému průmyslu - jen v Antverpách jsou 4 diamantové burzy a přes 1500 společností s diamanty obchodujícími. Téměř 90% diamantů na celém světě projde pod rukami specialistům v Antverpách, většina z nich dokonce opakovaně (jako surové kameny a pak po výbrusu při prodeji). Antverpy jsou i belgickým městem módy, pochází odsud několik známých návrhářů, z nichž většina spadá do tzv. antverpské šestky - Walter Van Beirendonck, Ann Demeulemeester, Dries van Noten, Dirk Van Saen, Dirk Bikkembergs a Marina Yee. Město je známé i svou židovskou komunitou, která je dosud hodně silná.

My jsme se jako první vydali ke katedrále Panny Marie, Cathédrale Notre-Dame d'Anvers. Jako většina vlámských památek je i katedrála ve stylu brabantské gotiky, datující se do 16. století. Její zvonice je dokonce na seznamu UNESCO. Jinak mě ovšem stavba příliš nezaujala.

 
katedrála a jedna z malých uliček v centru

Moc se mi ovšem líbilo náměstí Grote Markt (též psáno francouzsky jako Grand-Place), se všemi krásnými cechovními domy a nádhernou renesanční radnicí, kolem které jsme procházeli. Moc jsem si užívala, že Maťo Antverpy zná, a tak mi dělal soukromého průvodce. Věděli jste třeba, že se při výstavbě domů mohli majitelé rozhodnout, jestli budou platit na dům vyšší daň, nebo na fasádu připevní svatostánek s panenkou Marií? Domů s výklenky se dosud dochovalo plno. Ty bohatší navíc musely mít na průčelí připevněné lampy, které jsou taktéž krásně zdobné (zda-li dosud plní funkci ovšem netuším).

 
radnice a domky na Grote Markt

Foukalo, místy poprchávalo, ale na belgické poměry bylo pořád hezky. Přes historické centrum jsme došli až k řece Šeldě. Moc se mi líbily přístřešky pro lodě, co působily jako střechy od kolotočářských stánků.

 
doky pro lodě a parníky na suchu

Na břehu Šeldy také stojí malá pevnost, Het Steen, "kamenný hrad". Het Steen je nejstarší antverpská stavba, základy položili už Vikingové. Zvenčí stále vypadá jako historické sídlo, zato uvnitř je moderní hipsterská kavárna se skvělou fotobudkou, kde si můžete udělat vtipnou momentku jako vystřiženou z Amélie z Montmartru. A pokud by se vám fotka příliš nelíbila, rovnou ji můžete nalepit na zeď kavárny, stejně jako stovky lidí před vámi.

 
Het Steen zvenčí a zevnitř

Nejvýraznější dominantou Antverp je nejspíše MAS Tower, budova muzea Museum Aan de Stroom, zajímavá po architektonické stránce i svým obsahem. Muzeum je poměrně nové, otevřeno bylo až v roce 2011. Z vrchní terasy je skvělý výhled na celé Antverpy. Terasa je přístupná zdarma, co se muzea týče, výstavy jsou placené - více v samostatném článku zde. Za doby naší návštěvy byla výstava věnovaná okupaci Belgie Němci za 1. světové války.

Když se pořádně vykloníte směrem k náměstí, uvidíte pod sebou obří mozaiku seskládanou do tvaru lebky od místního umělce Luca Tuymanse. Hodně zajímavá stavba - a hlavně ten výhled!

 
Museum Aan de Stroom

U muzeí jsme ještě zůstali, čekala nás návštěva malého Diamantového pavilonu, který stojí přímo před MAS Tower. Další památkou na seznamu byl Rubenshuis, dům vlámského malíře Petera Paula Rubense (1577-1640). Až na zmatky u pokladen se mi prohlídka hodně líbila. Dům, který si Rubens sám navrhl, je zajímavý sám o sobě (osobně mám ukázky dobové architektury a zařízení ohromně ráda), navíc byl celý vyzdobený obrazy od Rubensových žáků. Věděli jste, že bylo běžné mít postele v kuchyni, aby se nemuselo zatápět ve více pokojích? Samostatná ložnice byla i u větších domů přepych, který si málokdo dovolil. Rubens byl na svou dobu dost svéráz, raději, než aby přijímal zakázky, maloval svou blízkou rodinu a pak jejich obrazy prodával, když přišla nouze.

V horním patře se konají výstavy, za naší návštěvy zrovna probíhala jedna s názvem Rubens in private. Bylo zde hodně lidí, ale stálo to za to. Venku je navíc pěkná zahrada, kde se dá posedět a posilnit se na další cestu.

 
Rubenshuis

Protože nám zbylo dost času, zamířili jsme nakonec i do muzea módy, Mode Museum, kam jsem se hodně chtěla podívat. Maťo se sice šklebil, ale nakonec se mu výstava věnovaná práci belgického návrháře Driese van Notena taky dost líbila. O muzeích a výstavách v Antverpách, které jsme navštívili, si můžete počíst více zde :).

Blížila se šestá večerní, my jsme byli z celodenního courání po muzeích a památkách hladoví jak vlci, a tak jsme se nadšeně vrhli na stánky s jídlem u právě probíhajících vietnamských slavností (k jídlu nám hrál i hudební doprovod). Poprvé ve svém životě jsem si objednávala jídlo podle obrázku, protože jsem nerozuměla ani slovo. Rizoto na kokosovém mléce a se spoustou krevet mi ale udělalo velice dobře. Ani mi nevadilo, že se v době mé večeře na lavičce v parku rozpršelo, a tak jsem jedla pod deštníkem.

Před odjezdem jsme si naposledy prošli centrum. Maťo mě protahal všemi úzkými uličkami s polozapomenutými podloubími a náměstíčky, kterých bych si sama nevšimla. Židovskou čtvrtí jsme se dotoulali až k vlakovému nádraží, odkud jsme vyrazili zpátky směr Brusel.

Antverpy se mi hodně líbily. Jde o zčásti historické, zčásti moderní a pulzující město plné studentů a obchodů s netradiční módou. Až bych Antverpy doporučila k návštěvě více než Brusel, ale já mám pro Belgii obecně velkou slabost. Více fotek v galerii na Rajčeti (společně s druhou bruselskou návštěvou, o které jsem psala nedávno zde).