Letní rodinné dovolené na horách už jsou tradicí. Letos jsme rozšířili tým, přidal se i Bremoš, a celý týden jsme strávili vskutku aktivně. Když jsme totiž zrovna nejezdili po Jizerkách na kolech, pochodovali jsme s baťohy na zádech a pohorkami na nohách po blízkých Krkonoších.

Jizerské hory už jsme jednou společně navštívili, 4 roky zpátky. Tehdy jsme kola nebrali a vesměs celá dovolená propršela. Letos se nám poštěstil opačný extrém - teploty blížící se třicítce jsem na horách snad ještě nezažila. Ubytovaní jsem byli opět v Bedřichově, dokonce i v té samé chalupě co minule, jen majitelé se už stihli vyměnit.

Jizerky jsou báječné na kola. Téměř všude vedou pěkné vyasfaltované cesty, kopce nejsou příliš příkré a s auty se budete míjet jen výjimečně. A jak už to na horách bývá, příroda je tam krásná. Na druhou stranu, pohoří je rozlohou relativně malé, a tak jej při aktivnějším výletování budete mít za 3 dny proježděné skrz naskrz. 

Z Brna jsme vyráželi v pátek 31.7., v době těch největších dovolenkových kolon. I tak ale cesta zabrala přijatelných 5 hodin. S Bremošem jsme dostali malý pokojík, kterému se nejprve rodinka zlehka vysmívala (vešla se do něj vážně jen postel a koupelnový box), no následně nám záviděli, protože pokoj zbylých členů výpravy, nalézající se přímo pod střechou, každý den sálal horkem a nešel nijak vyvětrat. Radost nám udělaly teplé polévky k večeři a mně i obří trampolína, co stála před chalupou. Vůbec mi nevadilo, že se na ní střídám s šestiletými prcky :)

---

sobota - výlet vol. 1 (na kolech)
Bedřichov - Nová Louka - Olivetská hora - Hřebínek - Čihadla - Kristiánov - Nová Louka - Bedřichov

V sobotu jsme si dali rozehřívací kolečko, které nám celkově hodilo kolem 30 km. První část trasy vedla lesem a do kopce, což nebylo na rozježdění úplně ideální, nicméně v nouzi nejvyšší se dalo svalit do mlází u cesty, kde rostly borůvky. Borůvky šťavnaté, obří, jen se po nich natáhnout. Cpali jsme se jimi ve velkém a po zbytek dne strašili okolí fialovou pusou. Zvládli jsme i skalní vyhlídku na Hřebínku, s poetickým názvem Krásná Máří.

 
borůvková pauza a výhled z Krásné Máří

Na Čihadlech, nejvyšším bodu sobotního výstupu, proběhlo krátké občerstvení v místním bufetu, kde nabízeli skvělou bezinkovou limonádu, na kterou jsme se v následujícím týdnu zastavovali téměř každý výlet. Čihadla jsou pomalu vysychající rašeliniště, připomínající spíše pustou pláň. Své jméno dostala dle čihařů, kteří zde chytali ptáky.

Sjezd do Bedřichova byl naplánován přes Kristiánov, bývalou sklářskou osadu, kterou jsem si dobře pamatovala už z minulé dovolené. Kristiánov byl založen roku 1775 rodinou Riedlů, sklárna ale o necelých 100 let později vyhořela a již nebyla obnovena. Většina přeživších domů byla ze "strategických důvodů" ve 40. letech 20. století podpálena. Do dnešního dne se zachovala jen jedna z chaloupek, kde se nachází malé muzeum: Památník sklářství v Jizerských horách, popisující dějiny sklářství v Kristiánově. Mě zaujala nejvíc černá bižuterie (black jet), která slavila boom hlavně na konci 19. století - nosila ji jako smuteční šperk i královna Viktorie. V dnešní době už se téměř nevyrábí, takže mi luxusní černé skleněné náušnice od pana Svatoně udělaly ohromnou radost. Více o černé bižuterii třeba zde.

 
Kristiánov

V Kristiánově jsme strávili hodně času. Mamka se prohrábavala v ruinách sklárny, kde se i dnes dají najít skleněné nataveniny, tyčinky a knoflíky. Já jsem si prošla zbytky domů, dnes již zarostlé stromy a kapradinami. Hned u cesty se nachází i malý německý hřbitov, kde spočívají mimo jiné i ostatky slavné rodiny sklářských podnikatelů Riedlů. Jejich potomci se zajímají o genealogii, mají moc zajímavé stránky.

Celou cestu jsem doufala, že se někde zastavíme na jídlo, nicméně Šámalovu chatu na Nové Louce jsme úspěšně minuli, a tak byl opožděný oběd až v Bedřichově. No, na Šámalově chatě vařili lépe.

S taťkem jsme neměli dost, a tak jsme po večeři vyrazili ještě na podvečerní procházku po Bedřichově. Koncert v kostele na protějším svahu už jsme sice nestihli, ale i tak byla procházka příjemná. Hlavně jsme cestou objevili skvělý bufet sídlící pod lyžařskou sjezdovkou, kde dělali grilované maso a další dobroty. Netřeba dodávat, že nedělí počínaje jsme se stali stálými zákazníky. Gril byl podomácku udělaný z popelnice a hláškou dovolené se stalo: "Paní néé, to je gril!", když jedna z mamin plánovala do "popelnice" hodit podělanou plínu :)

---

neděle - výlet vol.2 (pěšky)
Bedřichov - Královka -  Nová Louka - vodní nádrž Bedřichov - Bedřichovské sedlo - Malinovský vrch - Bedřichov

Bolela nás po sobotních kolech pozadí, a tak jsme nedělní výlet naplánovali pěšky. Celkem jsme ušli přibližně 22 km.

Na bedřichovskou rozhlednu Královku jsme se sápali jako chrobáci. Bylo vážně teplo a na další dny slibovala předpověď ještě tepleji, ouch. Nahoře ale čekaly dobroty (chlazenou Kofolu nevyjímaje) a hezký výhled na Jizerky i Krkonoše.

rozhledna Královka

Následně jsme se pěšky vydali na Novou Louku na Šámalovu chatu, co jsme den předtím minuli. Nová Louka byla, stejně jako Kristiánov, sklářskou osadou, a nynější Šámalova chata bývala panským domem, později přestaveným na lovecký zámeček. Jméno nese dle kancléře prezidenta Masaryka P. Šámala, který sem čast jezdil. Dnes je z chaty skvělá horská restaurace. Výhodou výletů pěšmo mimo jiné je, že se můžete po cestě pořádně najíst, aniž byste se báli, že při prvním kopci spadnete z kola, a tak jsme toho pořádně využili :)

Z Nové Louky jsme se napojili na dřevěné lávky podél rašelinišť obklopujících vodní nádrž Bedřichov. Nádrž, připomínající spíše alpské pleso, vytvářela úžasně romantická zákoutí skrytá před zvědavci jehličnany a kapradím, kde se lidé koupali.

 
vodní nádrž Bedřichov

"Přehradu" jsme navštívili už před 4 lety. Tehdy byla mlha a věžičky na hrázi nádrže připomínaly ze všeho nejvíce londýnský Tower. Za slunečního svitu nevypadaly vůbec tak tajemně!

 
srovnání 2015 vs. 2011

Zpátky do Bedřichova jsme to vzali přes Malinovský vrch, vrcholek jedné z místních lyžařských sjezdovek. Cestou dolů Mrňa válela sudy a já se proběhla bosky v čerstvě posečené trávě. Den jsme zakončili posezením v bufetu u svahu u grilovaného masa, hermelínu s brusinkami a cole s Morganem. Báječně jsme se měli!

Hláška dne:
Mrňa sladce provokativním hláskem: "Tati, na nose ti začíná rašit bradavice. Neuvažoval jsi o jejím odstranění?"
taťka: "Ne. Zato jsem uvažoval o odstranění tebe."

téměř v cíli

Pokračování brzy! :)