Výlet do Francie byla dost spontánní záležitost. Psala jsem si jednoho večera s dvojicí lucemburských kamarádů, že do Paříže plánují jet koncem září na konferenci. A prý jestli se nechci přidat. Slovo dalo slovo, koupila jsem jízdenky a další měsíc doufala, že si to kluci nerozmyslí, protože na first minute lístky neplatí storna.

Nerozmyslel si to ani Gary, ani Romain. Vzhledem k tomu, že jsem dopředu moc netušila, co se vlastně bude dít, nechávala jsem celému výletu hodně volný průběh a veškerou přípravu omezila na sjednání cestovního pojištění. Nakonec vše proběhlo hladce. Zkušeně jsem se nechala protáhnout do útulného hotelu, který stál jen kousek od nasvícené Eiffelovky. Z obří king size postele jsem měla výhled přímo na její špici, co v noci barevně svítila. A celé tři dny jsem se kluky nechávala patřičně rozmazlovat a moc si to užívala :).

 
Place de la République a jeden z mostů posetých zámky lásky

Výlet začal v neděli 27.9. na sedadle autobusu Student Agency. Trochu mě zlobilo, že jsem nesehnala letenky, což by bylo podstatně pohodlnější, bohužel však nízkonákladovky nelétají tak často, jak bych ráda, a za AirFrance jsem si připlácet nechtěla. Cesta tam každopádně proběhla svižně a v pondělí kolem poledne jsem byla na místě. Poté, co v Německu vystoupil můj otylý a marihuanou páchnoucí spolucestující, jsem se dokonce mohla rozvalovat na dvojsedačce, jupí jej.

Make-up jsem zvládla na lavičce před střední školou a zuby si čistila na záchodcích v galerii, to byl celkem alternativní začátek. Paříž mi dala dost zabrat, než jsem z místa, kde mě autobus vysadil, zamířila plánovaným směrem. Brzy jsem se ale zorientovala a dneska už bych pohyb po centru s přehledem zvládla i bez mapy. Jediné, s čím jsem měla po celou dobu problém, bylo měřítko - na mapce všechno vypadalo tak blízko!

Do srdce Francie jsem se vracela přesně po 4 letech. Tehdy šlo o zájezd s průvodkyní, tudíž jsem již měla absolvovanou většinu "základních" památek, a to včetně zámku ve Versailles, ultramoderní čtvrti la Défense a Louvru s Monou Lisou. Letos jsem se proto rozhodla pojmout výlet o poznání klidněji, zaměřit se spíše na muzea a galerie a hlavně se pořádně nadýchat pařížské atmosféry.

 
Seina u katedrály Notre-Dame a pohled na Egyptský obelisk v dáli

Paříž, to opěvované i zatracované město lásky, nezklamala. Byla opět tak kouzelná a úchvatná, jak jsem si pamatovala. Zasypaná podzimním listím a kaštany, se všemi parky, brasseriemi a kavárnami a nad tím vším vážně čnějící madame Eifellovkou.

Původně se ke mně měl připojit na celé pondělí Pierre, jeden z kamarádů, co momentálně v Paříži bydlí, ale časově jsme se nesešli, a tak jsem se vydala po památkách sama. Prvním cílem dne bylo Centre Pompidou, známé též jako Beaubourg. Nepřehlédnutelná budova, jasně rozpoznatelná díky spoustě kovových trubek, je největší galerií moderního umění na světě. Postavená byla na přelomu 60. a 70. let v tehdy moderním stylu high-tech, za vlády prezidenta G. Pompidoua, po kterém nese své jméno (stejně jako menší "dceřinná" galerie v Métách, kterou jsem navštívila letos v únoru). Jednotlivé barvy trubek mají svůj význam - zelená pro vodu, žlutá pro elektřinu, modrá pro vzduch a červená pro pohyb.

 
Centre Pompidou

Centre Pompidou stojí za návštěvu, i pokud fanoušky moderního umění nejste nebo nemáte na galerie čas. Budova je architektonicky více než zajímavá, část expozic je volně přístupných i bez lístků, ale hlavně, ze střechy je skvělý výhled na Paříž. Zasklený, tudíž si jej užijete i v ošklivém počasí. Už vůbec vyjet do horní části po jezdících schodech je zážitek  - schody jsou zabudované v jedné z průhledných trubek. Do 25 let je vstup do muzeí i na vyhlídku zadarmo, škoda nevyužít. Nenechte se odradit frontou na vstup, jde jen o kontrolu zavazadel.

 
Instagramové z interiérů

Co se galerií týče, člení se na obměňované expozice a Museé National d'Art Moderne, zkráceně MNAM. V budově se navíc nachází kino, knihovna a dětské dílny. Já jsem zamířila jen do muzea. Nejvyšší patro budovy se věnuje klasické moderně, tj. tvorbě od začátku 20. století do 50. let. Matisse, Braque, Picasso, Kupka, fauvismus, expresionismus, kubismus, dadaismus... Zkrátka a jednoduše, všechny -ismy pohromadě :). Ještě se mi líbil ateliér Andrého Bretona a pop-artové expozice.

O patro níže se nachází moderní instalace od 50. let dále, které jsem jen rychle "profrčela", na podrobnější prohlídku mi nezbýval čas. Vlastně jsem dost proběhla i patro předešlé, kvůli čemuž jsem ani MNAM nevěnovala vlastní článek, jelikož si nepřipadám úplně způsobilá muzeum hodnotit - určitě jsem plno zajímavých děl minula bez povšimnutí.

 
MNAM

Na velkém prostranství před Beaubourgem jsem pojedla svačinu, zatímco jsem pozorovala živé sochy; chodník před Centre Pompidou je pouličními umělci doslova přecpaný. A pak nezbývalo než zamířit k Eiffelovce, pod kterou jsem měla sraz s kluky, kterým zrovna končila konference.

Když jsem se rozhodla, že to vezmu pěšky, netušila jsem, jaké sousto jsem si ukousla. Přesun mi zabral skoro dvě hodiny, zato jsem si však hezky prošla celé centrum včetně náměstí před Notre-Dame, radnice a nábřeží Seiny se stánky bukinistů, pouličních antikvářů. Nicméně poučení pro příště - JE to daleko. Příště metrem. I když s mým orientačním smyslem bych strávila stejně dlouhou dobu jen jeho hledáním :).

V hotelu jsem se konečně zbavila cestovní tašky a zvládla rychlou sprchu, na kterou jsem se těšila celý den. Kluci mě vzali na večeři do restaurace (proplacené z lucemburského fondu pro mladé vědce, uhmm) a pak jsme se dlouho courali po noční Rive Gauche a povídali (hlod dne - lucemburská univerzita se stěhuje, hádejte kam, přímo do Esche). Eifellovka svítila fialovo-růžově na boj proti rakovině prsu, Seinu brázdily výletní lodě, černí mladíci nám vnucovali blikající věžičky a láhve s pivem... A přesto to celé bylo ohromně krásné, tiché a romantické. Došli jsme až k les Invalides, Invalidovně, kde je za denního světla možné zhlédnout Napoleonovu hrobku či muzeum vojenství a map. A pak zase nazpět k hotelu. Moc příjemný večer to byl!

 
Eiffelovka a Invalidovna

Pokračování snad brzy - funkční notebook by mi zveřejňování článků značně urychlil, bohužel se ale budu ještě nějakou dobu pohybovat spíše v pozorovatelském módu.

Na fotky se můžete podívat ve větším rozlišením na Rajčeti zde.

edit: 2. díl zde