Francouzský Štrasburk byl posledním větším výletem během mého pobytu na Erasmu v Lucembursku. A protože by byla škoda na tak zdařilé dva dny zapomenout, článek je tu, ačkoliv s více než ročním zpožděním (stydím se převelice).

Konečně! Se štrasburskými mosty Pontes Couverts v dáli.

Štrasburk jsem plánovala bez nadsázky několik měsíců, odrazovala mě jen cena vlakových jízdenek, kdy zpáteční lístek francouzských drah TGV vycházel na cca 100€, což bylo značně mimo můj studentský rozpočet. Nakonec jsem se pomalu smířila s tím, že si Alsasko nejspíš budu muset odpustit. Náhoda však sehrála své: kamarádka mě poprosila o info k lowcost autobusům společnosti Megabus, a já tak úplným omylem objevila, že Megabus jen měsíc před mým odjezdem z Erasmu otevřel novou linku, Lucemburk - Štrasburk, navíc za zaváděcí cenu 1€ (opravdu jen JEDNO euro!). Zajásala jsem, zabookovala hostel a o dva dny později vyrážela i se spolubydlící Saku.

Vsuvka: linka už je prý bohužel zrušená, nebyl o ni zájem.

Psalo se úterý 16. června 2015, krásných 23°C a my hned ráno celé natěšené čekaly u lucemburského nádraží na autobus, který nás po 2,5 hodinách jízdy dovezl do Štrasburku. Už jenom to nadšení po přejezdu hranic, že jsme opět ve Francii! Autobus nás vysadil na Place de l'Etoile, parkovišti v moderní části centra. Myslím, že jsme dokonce i projížděli kolem budovy Evropského parlamentu, co se nacházela poblíž.

Zkušeně jsem mrkla do mapy, kterou jsem si v pondělí vytiskla na školní tiskárně, a určila směr k hostelu. Čím dál víc jsme se zanořovaly do historického centra města, moderní domy začaly pozvolna ustupovat úzkým hrázděným domkům v zemitých barvách; jedno nábřeží, druhé nábřeží, krátká zastávka v obchodě s potravinami, občasná překvapení v podobě kostelu, co se vynořil mezi domky.

 
první pohledy a první dojmy

Jen ten hostel pořád nikde. V mapě se jednalo o malý křížek ztracený ve spleti neoznačených uliček. Nepřešly jsme to? Vždyť už bychom tam měly být! Tápaly jsme tak okatě, až nás zastavila parta mladých Francouzů, jestli můžou nějak pomoci. Ulici sice neznali, pohotově však zapli GPS a dovedli nás až před dveře našeho ubytování, které nám zůstalo ukryté kvůli velké uzavírce silnice. Jen Saku těžce nesla, že chlapci neumí anglicky, protože ona zvládala z francouzské konverzace jen Bonjour a Merci, a tak z večerního drinku, na který nás kluci pozvali, nic nebylo.

Ubytované jsme byly v hostelu Ciarus, který přímo sousedil s Grande Île - historickým centrem města, které je ohraničené dvěma hlavními kanály z řeky Ill. Ciarus s klidným srdcem doporučím dál: sdílené pokoje jsou tu velice levné, přitom zařízení úplně nové a vlastní sociálky na každém pokoji. Jen je nutné se smířit, že pravděpodobně budete na pokoji s někým dalším - my schytaly pěkně nevrlou slečnu. Hostel spíše působí dojmem hotelu, je obrovský a celkově dost chladný, ale za cenu kolem 10€ za noc neměl konkurenci.

Po předání klíčů konečně nadešel čas objevovat Štrasburk. Hned na úterý jsme toho naplánovaly dost: katedrálu Notre-Dame, historickou čtvrť zvanou Malá Francie a pak několik muzeí. Katedrála Notre-Dame se nacházela jen kousek od hostelu, tak jsme ji zvolily za první cíl. Velká gotická stavba se tyčí na Place de la Cathédrale přímo v samém středu města. Postavená byla v průběhu 11.-15. století. Velice zdařilý je renesanční orloj, který se nachází uvnitř - zejména Saku z něj byla nadšená, ačkoliv se dušovala, že ten pražský je mnohem krásnější. Haha, ještěže neviděla náš brněnský. :)

 
Notre-Dame de Strasbourg i s orlojem

Z katedrály jsme se vydaly malebnými alsaskými uličkami vstříc dalším zážitkům. Okukovaly jsme stojany s pohledy, zjišťovaly, kde mají největší kopečky zmrzliny a snažily se trefit do Muzea Alsaska, Musée Alsacien. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistily, že je o útercích zavřené. Naštěstí se poblíž nacházelo i Musée historique de la Ville de Strasbourg, Historické muzeum města Štrasburku, které sice nebylo v původním plánu, ale na rozdíl od předchozího muzea mělo otevřeno. Musím říct, že nás návštěva mile překvapila.

Muzeum historie líčí dějiny Štrasburku od založení města Římany až po relativně nedávnou současnost. Alsasko leželo v oblasti sváru Německa a Francie: v historii zažilo několik násilných poněmčení a pofrancouzštění; stabilizace politické situace přišla až v 50. letech minulého století, kdy zde také začaly vznikat první evropské instituce. Zajímavé bylo, že byl Štrasburk v historii velmi puritánský; po rekatolizaci v 17. století měly například jednotlivé společenské kasty přesně předepsané, z jak drahé látky a v jaké barvě si mohou nechat ušít šaty. Převažovala černá barva a velmi upjaté střihy; pestrobarevná francouzská móda z Paříže Štrasburk míjela. Hodně mě oslovily i originály Sermets de Strasbourg, Štrasburských přísah z 9. století, což je vůbec první dochovaný text psaný ve staré francouzštině. Muzeum bylo hodně interaktivní - mohly jsme si vyzkoušet rytířské brnení, renesanční límce i jak se drží pořádný středověký korbel na pivo. :)

 
no jo, seklo nám to! :)

Vyhnala nás až zavíračka o páté odpolední; další muzea už bychom nestihly. Jak jsme se potulovaly po centru, napadlo nás zajít si někam na jídlo: burgery v malém arabském bistru to vyhrály. Pěkně mi už kručelo v břiše! Po obědo-večeři jsme se vydaly směrem k Petite France, Malé Francii, a pořádně ji celou prochodily doslova křížem krážem. Petite France je historická čtvrť s hrázděnými domky z 16. a 17. století. Čtvrt je protkaná kanály, do kterých se rozděluje řeka Ill, a které dokreslují kýčovitou atmosféru. Zajímavostí je, že Malá Francie dostala své jméno díky hospicu, který na ostrůvku mezi kanály vznikl v 15. století, aby se zde léčili ti, co onemocněli "francouzskou" nemocí, což bylo decentní označení pro syfilis. Za poetickým pojmenováním čtvrti se tak skrývá původ zcela prozaický. :) V současnosti je Petite France na seznamu památek UNESCO a jde o nejnavštěvovanější památku ve Štrasburku.

 
typické alsaské hrázděné domy z Petite France

Článek jsem z důvodu délky rozdělila na dva. Pokračování čekejte brzy, už je sepsané. :)