Už cesta do Ostravy byla zábava. Zvolila jsem Regiojet, bývalou Student Agency, která mi ukazovala výrazně nižší jízdné než České dráhy, a to i za cenu přestupu v Olomouci z autobusu na vlak. Nu,  pěkně jsem se přepočítala. Jen co jsme vyjeli z Brna, dálnice, svedená do jednoho pruhu, stála. A stála ...a pořád stála. Ačkoliv jsem měla na přestup 20 minut, vlak jsem samozřejmě nestihla a další měl jet až za 2 hodiny. Naštěstí jsem děvče asertivní, tak jsem místo přerezervování vlaku požádala o vrácení jízdného a zbylou část cesty absolvovala s ČD. Vlak měl obvyklé zpoždění, díky kterému jsem na nádraží v Olomouci stihla i vynikající ostružinovou zmrzlinu, a do Ostravy ve výsledku dojela o více než hodinu později. Tlapka na mě počkala přímo na vlakovém nádraží, což bylo milé; nemusela jsem nikam bloudit. Tlapička je sympaťanda a pusu jsme po celý víkend nezavřely snad ani na minutu.

V pátek bylo na seznamu historické centrum města, kvůli opožděnému příjezdu jsme ale musely program osekat. Jako první jsme se jely podívat na Novou radnici, ze které je výhled na celou Ostravu. Radnice vznikla ve 30. letech ve funkcionalistickém slohu. Z vyhlídkové věže vysoké 85,6 metrů je skvělý výhled na celou Ostravu.

Mile mě překvapilo, že vyhlídka zahrnovala výklad zdarma - přímo na horní plošině se nás ujal pán, který nám 15 minut povídal o všech zajímavostech na dohled od věže. Pán byl úžasně ukecaný, měl vtipný polský přízvuk a provádění ho evidentně bavilo. A já se dozvěděla spoustu informací. Vůbec mně třeba nedošlo, že Ostrava leží na pomezí Moravy a Slezska, a tak se dělí na moravskou a slezskou část. Nebo že je Polsko doslova coby kamenem dohodil. A všechny ty drobné postřehy o jednotlivých budovách, dolech, kostelech... Naši Tour de Ostrava jsme prostě nemohly začít lépe.

 
Nová radnice a katedrála Božího Spasitele

Následovala procházka, při které mi Tlapka ukázala krásnou katedrálu Božského Spasitele, svou fakultu, na jejíž schodech jsme pojedly pizzu, jeden park, druhý park, Stodolní (na moji výslovnou žádost, ačkoliv jako "ta" slavná Stodolní v pět odpoledne vůbec nepůsobila), nákupní centrum Karolinu, následně výstaviště a krásné Masarykovou náměstí, kde se zrovna hrál beach volejbal a děti po sobě cákaly ve fontánách. Byl totiž pěkně horký den.

 
Masarykovo náměstí a jedna ze Stodolní

Zkrátka a jednoduše, prošly jsme všechno, co se dalo. A bylo pěkně horko - nejvyšší čas jít si někam sednout na zahrádku. A tak jsem objevila Minikino, Tlapčino oblíbené místo, kde jsem zvládla vypít dvě mojita a probrat s Tlapkou celý svět.

Víte, co se stane spojením slov konečná jménem Točník? Počtěte si zde u Tlapičky. ;) Přes Točník jsme kolem deváté večer úspěšně dojely až do Orlové. Měla jsem dojem, že jde přímo o čtvrť v Ostravě, ale Orlová byla od Ostravy pěkně daleko. Měla jsem tedy vyhlídkovou trasu včetně Tlapčiných postřehů, kam v Orlové s autem na STK nebo kde se vraždilo. Následovala lehká večeře, seznámení s retrívrem Orinkem a obhlédnutí vzrostlých rajčat.

Sobota přišla brzo. Naplánovaly jsme toho hodně - hornické muzeum Landek, Vítkovice, výstup na haldu Emu a prohlídku hradu. Landek park v Petřkovicích vyhrál pomyslné první místo prvního výletního cíle. Areál muzea (mimochodem největší muzejní areál v ČR) sestává z bývalého dolu Anselm, ve kterém je dnes prohlídková trasa, dále z expozice těžebních strojů, muzea báňského záchranářství a nějakých dalších venkovních expozic, třeba jedné prehistorické s mamuty.

 
Landek park

Ačkoliv jsme dojely brzy ráno, na výpravu do hlubin dolu čekalo značné množství lidí. S panem průvodcem jsme sjeli výtahem do podzemí, kde následovala samotná prohlídka. Trochu mě to množství lidí zlobilo - na prohlídce nás bylo kolem 30, chodby byly malé, a tak když šel průvodce vepředu, zadní část skupiny neslyšela ani slovo. K výkladu jsme se tedy musely probojovat. Vyprávění o razících technikách mi přišlo celkem zajímavé a hodně se mi líbily ukázky strojů přímo v dole. Náš průvodce, sám ostřílený horník, měl k tématu hodně co říct. To mi přišlo super, že na průvodce volí přímo lidi "z branže", se spoustou vlastních zážitků. Důl Anselm, založený v roce 1830, byl uzavřený až v devadesátých letech minulého století. Nedokáži si moc dobře představit podobný důl v provozu - a že jich v okolí Ostravy ještě několik je. Musí to být strašný hluk, špína, neustálé riziko vážného úrazu...

 
důl Anselm

Po podzemní prohlídce jsme absolvovaly ještě expozici báňského záchranářství - ta už více připomíná muzeum jako takové. Některé části mě bavily více, jiné méně, a zase spousta lidí. Líbily se mi hlavně skafandry z přelomu 19. a 20. století, které záchranáři používali při vytahování lidí ze zatopených dolů. Zbytek byl hlavně o technice; tu jsem úplně nedocenila. Zaujalo mě, že se báňským záchranářem může stát jakýkoliv horník, který splní výcvik a pár dalších podmínek.

 
oblečky jako z verneovek

Třešničkou na dortu byla možnost vyzkoušet si trenažér pro školení báňských záchranářů. Pro veřejnost šlo samozřejmě o "odlehčenou verzi", navíc jsme neměli žádné obří obleky s dýchacími přístroji, jaké opravdoví záchranáři nosí. Trenažér ze všeho nejvíce připomínal dětské prolézačky a překvapilo mě, že se do jeho útrob vydali téměř všichni, a to ačkoliv se z trenažéru nedalo v průběhu vylézt a hrozba zaseknutí v některé z trubek byla docela reálná - i já měla se svými necelými 50kg celkem co dělat, abych se protáhla. Ale ta zábava! A ještě nám průvodce pogratuloval ke "složení" báňské záchranářské zkoušky, hola hej.

  
jedna z razícího stroje

Landek park jsme zakončily pozdním obědem ve zdejší restauraci, Harendě u Barborky. Tu moc doporučuji - vařili výborně. Ačkoliv letní menu sestávalo asi jen z 20 položek, měla jsem si velký problém vybrat. Nakonec zvítězily těstoviny s kuřecím a hromadou zeleniny, zatímco Tlapka se neupejpala a pokořila rovnou celou svíčkovou. Zvednout se z příjemného venkovního posezení a odkulit se na zastávku pak byl přímo nadliský úkol. Tam nám samozřejmě ujelo vše, co mohlo. V Landek parku jsme strávily dobré 4 hodiny a čas nás pomalu začínal tlačit. Přesto jsme se rozhodly přejet přes celou Ostravu do DOV Vítkovice na dezert do kavárny umístěné přímo na Bolt Tower: nejvyšším bodě železáren, vysokém téměř 80 metrů.

Pokračování ostravských zážitků čekejte brzy!