Na sobotní dopoledne jsem měla původně naplánovanou návštěvu hradu Grabštejn a pár dalších drobností, ale L. objevil na poslední chvíli jakousi jízdenku Nisa, na kterou se dalo jezdit vším možným v tom regionu, tak jsme ji využili. Svezli jsme se z Zittau parním vláčkem po úzkokolejce, trochu se prošli v Zittauer Gebirge no a odpoledne jsme podnikli výlet do Frýdlantu – klíčová slova věž, žebra a pivo.

Ráno jsme se prošli na vlakáč a naštěstí se vešli do minivlaku směr Zittau neboli Žitava. Chvíli po nás už průvodčí do vlaku cestující ani nepustila a alespoň si mohli udělat průzkum, kolik je tam skutečně celkem míst na sezení a stání. V Zittau už na nás čekal vláček, a jelikož bylo pěkně, sedli jsme si do otevřeného vozu, což bylo sice romantické (i když bez toho davu by to bylo ještě lepší), ale zahrnovalo to i spoustu kouře ve vlasech a tak všude možně. 

Ale projížďka to byla pěkná. V jednu chvíli se trať rozdělovala na dvě větve, z nichž jedna končila v Kurort Oybin a druhá v Jonsdorfu. Do toho prvního kurortu jsme dojeli a L. vymyslel, že dojdeme na tu druhou konečnou pěšky přes Žitavské hory. Daleko to zas tak nebylo (asi 5 km), ale bylo nezbytně nutné stihnout vláček asi za hodinu, protože jinak by se stalo něco strašného. Dostali bychom se později na oběd, na který jsem si ale stejně musela celkem počkat. Žitavské hory byly parádní. Až mě mrzí, že jsme v první části tak hnali a nestihli si to patřičně vychutnat. Takhle jsem totiž málem přehlídla zříceninu nad rybníkem. Ale furt lepší než L., který málem přehlídl ten rybník.

Splašený úsek.

Tohle se dá úplně normálně přehlídnout.

U tohohle už to moc nechápu. :- D

Blížíme se k vlaku.

Poté, co jsme v první části hnali jak kozy (do kopce navíc), jsme stihli dojít do Jonsdorfu úplně v klidu. Dojeli jsme tentokrát neparním vláčkem do Liberce a odtud do Frýdlantu.

Úzká. 

Frýdlantský výběžek. Tam jsem asi doposud nikdy nebyla. Vlak nás dovezl kus od hradozámku a pivovaru, ale stejně jsme chtěli nejdřív na náměstí. Tam se projevil instinkt "věž – vlézt na ni" a byla to teda radniční věž, na kterou doprovázela slečna z informačního centra tak nějak individuální skupiny těch, co zrovna přišli, takže třeba nás dva. Po chodbách radnice, po spoustu schodech, odemknout půdu a až nahoru. Uf, kolikrát denně? Asi super trénink. Výhled pěkný. Většinou ale na věže a rozhledny lezeme sami, takže byl trochu nezvyk, že jsme pak museli říct, že hm, hotovo, můžeme jít zas dolů. :- D

 

 

To je ona.

Následovala ta palčivá otázka, kde sehnat oběd, protože jsem věděla, že v pivovaru mají jen chuťovky (hm....). Míjeli jsme nějakou pizzerii, ale předem jsem vytipovala jako víceméně slušný podnik (ne že by bylo tolik možností na výběr) Restauraci Frýdlant na náměstí. Venek obsazen německými cyklisty, tak jsme zapadli dovnitř, kde vládl totální chaos. Bylo tam spoustu dalších (českých) cyklistů a asi dva kusy obsluhy, které nestíhaly a vypadaly dost unaveně. Trvalo dost dlouho, než si nás někdo začal všímat, ale nechtělo se mi už hledat něco jiného. Pak jsme si teda mohli objednat infuzovanou vodu, což znamená, že v ní bylo asi něco osvěžujícího, což nebylo tak zásadní, jelikož jsem (ne)trpělivě očekávala příchod žeber. No jo, z denního menu čítajícího už nevím co jsme si vybrali zrovna žebra, což byla pro mě premiéra. K nim grilovanou zeleninu a nakonec jsem si jak na jídlo, tak na obsluhu, která se s odlivem cyklistů probrala, nemohla stěžovat. Akorát uf, taková hora masa! A ten oběd byl už v pokročilém odpoledni, tak jsem ho ani nestihla vyfotit. Stoupalo se pak k hradozámku trochu těžkopádně. :- D

 

 

Radnice od zámku.

Prohlídku už jsme bohužel nestihli, ale i tak se mi tam líbilo a zvládneme to snad někdy příště. Zvlášť se mi líbilo, že je odtamtud jen pár kroků do pivovaru. Tam jsme vešli a... taky tam vládl totální chaos. Co to je s Frýdlantem a chaosem?! Menší prostor, než jsem čekala, stoly obsazené a nestíhající obsluha v podstatě nevycházela zpoza baru, protože se u něho tvořila fronta s požadavky. Tak jsme se taky zařadili a za chvíli dostali pivo, takže se mi tam začalo líbit o něco víc. Uvolnilo se i místo u stolu po rodince, akorát nebyl nikdo, kdo by uklidil bordel, který tam na stole nechali. Sedli si k nám důchodci, kteří tam seděli tipuju tak půl hodiny, než dostali pivo. Ono kdyby to byl výčep bez obsluhy a muselo se chodit na bar, tak by to bylo naprosto v pořádku, ale takhle to byl takový divný kočkopes. Později se to tam ale vyprázdnilo a už to probíhalo celkem příjemně, buď slečně přišla k nám, nebo jsme přišli my na bar. 

Měla jsem nejdřív desítku, která do mě absolutně (asi po těch žebrech) nepadala. Pak taky i tmavou dvanáctku Kateřinu, o které někteří chytráci tvrdí, jak je hrozně pro ženský (eh, radši to přejdu), a Crazy Clown 12 Nirvana, což je ibiškové celkem osvěžující pivo. A možná ještě něco, ale možná taky ne, protože zas tak dlouho jsme tam nebyli. A zjistili jsme, že tam dovážej tu pizzu, kolem které jsme šli. Damn, bych si k pivu dala. :- D Tak příště budem vědět. Ne že to zrušej. Následovala už jen procházka na nádraží a cesta zpět do Liberce. Večeře už nebyla potřeba. :- )

Výběr.