Když se řekne ideální pozemek pro stavbu rodinného domu, každý se představí něco jiného.

Naše představy o ideálnim pozemku se během necelého roku poměrne razantně změnily.

Původni touha koupit pozemek někde dál od města, v klidu a tichu, výměra tak 2000-3000m2 vzala brzy za své...

• Když jsme v roce 2010 začali s pravidelnou péčí o jednu zahradu, o kterou jsme se postarat prostě museli (viz.níže), jasně jsme věděli, že pozemek větší než 1000m2 rozhodně a s konečnou platností nechceme!
• Vstávání ráno do práce a děti do školy o hodinu až hodinu a půl dříve nás jasně hodilo do reálu, že bydlet u lesa, někde dál od shonu velkoměsta je sice hezké, ale nikoli pro lidi, kteří musí dnes a denně dojiždět do onoho velkoměsta za svými povinnostmi. Nehledě na blízké příbuzné, kteří by se tím pádem stali "velmi vzdálenými blízkými příbuznými".

A tím bylo víceméně rozhodnuto o okruhu našeho zájmu a jali jsme se hledat!

Výše zmíněná zahrada, o kterou jsme se museli postarat, byla dědictví, s příbuznou jsme vlastnily každá 1/2. Nejhorší vlastnictví, jaké může člověka potkat je podílové spoluvlastnictví s poměrem 2 ideálních polovin!

Naprosto přirozeně jsme za první volbu, kde zajistit domov pro nás a naše děti, považovali právě nemovitost, kterou spoluvlastníme. Jak snadné! Druhá spoluvlastnice má další 2 nemovitosti, bydlení na vesnici (kterou tato část Prahy prostě je) jí způsobovalo alergickou reakci, tak jaký problém? Vyplatíme jí a hotovo!

Ale chyba lávky. Pokus o dohodu s druhým spoluvlastníkem byla jako chtít po němém aby recitoval Máchu. Nezbylo, než obrátit se na soud a požádat o Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.