Takže upřímně musím přiznat, že žádný happy-end se nekoná....proč taky, že? Nejen, že se žádný rozvod nekoná, ale ono se nakonec ukázalo, že čekají další přírustek do rodiny. To, že se rozvod nekoná mě ani tak nepřekvapuje, to co mě zasáhlo jako otrávený šíp byla novinka, že s manželkou čeká třetí dítě (to by nebylo až tak zvláštní, vždyť jsou rodina), ale co mě dorazilo úplně bylo doznání, že jsem mu vlastně zlepšila vztah s jeho manželkou. Prý že tím, že byl ten půlrok se mnou se mu v jeho životě vše zlepšilo. To je paradox, mě se většina mých plánů a vizí zhroutila a jemu se vše zlepšilo. No aspoň někomu, že? Za těch pár dní jsem zjistila, že se na něj strašně, nepředstavitelně zlobím. Hlavně kvůli tomu, že nejen že lhal a podváděl manželku, ale že obelhával i svoje děti. Když na to myslím, bolí mě u srdce. Ani nikomu ve svém okolí nehlásím, proč jsme se rozešli. Ne že bych se za sebe styděla, nestydím se za sebe, ale za něj, protože lhal dvěma dospělým lidem. Nedal mi možnost volby říct ne. Nedal mi možnost si vybrat. Neřekl mi o sobě plnou pravdu, hlavně vynechal pár velice důležitých "drobností". Nechci se litovat. Uvědomuji si, že za to musím přijmout část zodpovědnosti i když jsem byla klamána. Jsem dospělá a nezbývá mi nic jiného než se postavit zpět na nohy a jít dál. I když to tak moc bolí. Já jsem si vážně myslela, že jsem potkala někoho kdo ví co chce a můžu se v případě potřeby opřít o jeho rameno. Ne, asi ne. Ne pro mě. Kdykoli si vzpomenu na chvíle, kdy jsme spolu byli, říkám si, proč jsem to nepoznala dřív. Zdá se mi, že to bylo všechno hrozně moc průhledný a jasný. Moje naivita a důvěřivost byla dětská. To se nesmí opakovat. Už si nemůžu nechat takhle ublížit a ponížit....byla jsem jen zlepšovák na jeho stávající "nefungující" manželství.

Vlastně byla náhoda, že jsem na to přišla. Zatraceně dobrá náhoda. Nevím jak dlouho se z toho budu hrabat, protože to, co jsem cítila k němu, jsem ještě necítila...pravda, neměla jsem moc vztahů, pořád mám status studentky, ale stejně jsem měla pocit, že mi z toho zklamání a zrady a kruté relaity, kde je pravda o tom všem pukne srdce.....jedno vím určitě. Potřebuju čas. Nevím kolik, ale dostanu se z toho.....