Veselé paničky windsorské

Vznik komedie ze Shakespearova středního období je zajímavý už jen tím, že se o něj údajně zasloužila sama královna Alžběta I., která si přála vidět Falstaffa, komickou postavu prostopášného šlechtice z historických her o Jindřichovi IV. v roli zamilovaného. Hra byla napsána a její inscenace připravena k příležitosti udílení Podvazkového řádu na královském letním sídle Windsoru v květnu 1597. Traduje se, že autor měl na tvorbu komedie jen čtrnáct dní a že současně pracoval na Druhém dílu Jindřicha IV., odkud převzal některé postavy pro Veselé paničky. Královna se měla účastnit premiéry, proto hra obsahovala i poklony v textu pro Alžbětu, nakonec ale nedorazila. Komedie prodělávala drobné úpravy při změnách obecenstva a existuje i několik písemných verzí různého rázu (tak je tomu i dalších Shakespearových her, například Zkrocení zlé ženy) z doby 1597-1601.

Veselohra je umístěna do Shakespearovy současnosti a městečka nedaleko Londýna, což je spíše výjimečné. Vystupují zde obyčejní měšťané, jejich sloužící i zchudlí šlechtici, žádný velmož nebo významný šlechtic. Svou pointou a některými příhodami (celkový děj je protkán mnoha příběhy) hra připomíná zábavné středověké historky o tom, jak potrestat někoho, kdo se chová namyšleně a chce odloudit ženu jinému. Přitom nikomu nehrozí poprava, ale veřejná ostuda a zesměšnění.

Hlavním motivem je hon na mladou Annu, dceru měšťanů Pikolových, o kterou se uchází hned několik nápadníků. Jednak francouzský lékař Cajus, favorit paní Pikolové, dále synovec venkovského soudce Abraham Tintik, ten je zase preferovaný Anniným otcem, a nakonec mladý šlechtic Fenton, kterého miluje Anna a za kterého se nakonec provdá. Zábavnou příhodou je úmysl rytíře Johna Falstaffa získat si přízeň paní Pikolové nebo paní Brodové, které si to samozřejmě sdělí a nejprve samy a později s manžely se na rytíře domluví.