Když jsi smutná
tak i kapky deště bolí
rány se otevřou
a naplní se solí
Držím tě za ruku
a nemám žádnou záruku
že nezůstanu
o žebrácké holi

Když jsi smutná
tak mi něco ruce sváže
do mé hlavy mlčky
vpochodují stráže
Všechny mé nápady
hned zahánějí do řady
a střílí puškou
té největší ráže

Když jsi smutná
tak i sochy v parku brečí
stromy procitnou
a mluví lidskou řečí
Tiše tě konejší
jak umí stromy vezdejší
A náhle jsi víc svoje
nežli něčí