6.11.2003, Bradavice

Včerejšek byl zatím asi nejlepší den v Bradavicích. Začalo to hned ráno lektvarama. Konečně jsme vařili. Na začátek jsme měli uvařit čaj. No ne že by to byl kdo ví jak magický elixír, ale co už. Druhý v pořadí byl zajímavější. Jednalo se o Bolesal. Ten už má poměrně složitej recept. O to víc mě překvapilo, když mi profesorka ten můj výtvor pochválila, že prý to je na Včko. Získal jsem tak pro kolej 5 bodů. A jak jsem se pak od Paula dozvěděl, nasbírali jsme už přes 30 bodů a tím pádem budeme mít krátký heslo! Až budem mít pade, můžeme si heslo sami vybrat. Líp ten den začít nemohl.

Nadšení mi trochu opadlo na Dějinách. Kdo jinej než zase ten idiot Rotter. Docela lituju Havraspár, že ho dostali. Než došel profesor, sedl si na jeho místo a začal si hrát na profesora. Když přišel Grath, začal ten hrdina zdrhat do lavice. Gratha bohužel nenapadlo nic lepšího, než mu nabídnout, že mu přenechá výuku. Ten idiot Rotter se toho bohužel chytl a i přes nijak extra vybíravý komentáře ať si jde sednout a nezdržuje, začal kafrat cosi co mělo vypadat jako výuka dějin. Po chvíli ho naštěstí Grath vykopl, když mu nebyl schopnej odpovědět na otázku, co bylo dřív. Akorát že nešlo o vejce a slepici, ale o formule a přeměny. Jako kdyby to nestačilo, furt tam někdo dělal bordel, a tak Grath po chvíli předčasně ukončil hodinu a za domácí úkol máme popsat vývoj kouzelníků. Fakt bych několika blbcům s chutí aspoň dal po čuni.

Podvečer mi tenhle zážitek ale náležitě vynahradil. Paul se zase ve spolce vnucoval, ať ho s Lil přiberem, když se objevila Lilly a špitla mi, že mi něco potřebuje říct. Vyšli jsme před kolej a tam mi řekla, že Em asi našla vchod do té tajné místnosti. Heslo sice neznala, ale vědět s jistotou kde je tajný vchod je půlka úspěchu. Zmínil jsem se jí, že se Paul chce přidat a co si o něm myslí a nakonec jsem pro něj zašel. Najednou jsme byli nebelvírský trio a to už nám mohlo být jasný, že s takovou se musí začít dít velký věci. Museli jsme Paulovi vysvětlit situaci, ale chtělo to místo, kde nás nikdo nebude rušit a kde nás ani nikdo neuslyší. Paul jen řekl ať jdeme za ním a zavedl nás do jedné nevyužívané místnosti o patro níž. Bylo tam starý haraburdí, ale i vysoký kamenný ohniště s hořícím ohněm a třema židlema. Úplně jak kdyby to někdo pro nás nachystal. Posadili jsme se teda k ohni a vysvětlili Paulovi situaci.

Když jsme ho seznámili s tím, co jsme před ním skoro týden tajili, vydali jsme se hledat Em. Měli jsme s ní sraz asi za čtvrt hodiny, ale nemohli jsme jen tak čekat. Až moc nás lákala ta tajná místnost. Vyrazili jsme do velké síně, kde ještě byla večeře na stolech, ale Em nikde. Otočili jsme se zpátky k místu srazu, ale v tom jsme na ni narazili. Vysvětlila nám, že našla místo ve zdi, který odpovídá tátovu popisu, kde je průvan. Hned jsme tam vyrazili, ale po příchodu na to místo jsme narazili na problém hesla. I Em prý zkoušela kde co co by dávalo smysl, ale bez úspěchu. V tu chvíli ale Paul ukázal, že umí být i užitečnej a ne jen otravnej. Přistoupil ke zdi a na první pokus uhodl heslo.

Nevěřil jsem svým očím ani uším. Nejen že vchod jsme měli celou dobu před sebou a i jsme na něj zkoušeli několik hesel, ale správný heslo bylo tak lehký! Postupně jsme následovali Paula do úzké a temné chodby. Ten se zastavil před jakousi skluzavkou. Nebyla jiná možnost, než udělat krok vpřed a skočit do neznáma. Dole byla malinká místnost tak dva krát dva yardy maximálně a těžké ocelové dveře. Za nimi byla už trochu širší chodbička, nebo spíš předsíň. Zase jsem se zastavil krok za Paulem. Co následovalo už by bylo na dlouhý povídání. Navíc bych si radši nechal detaily pro sebe. Kdyby se náhodou někdo šťoural v mých věcech a tenhle deník našel. Stručně řečeno, objevili jsme tu nejúžasnějších a nejzajímavější místnost co jsem kdy viděl. A zjevně tím klubem prošlo i několik lidí, kteří teď mají různý funkce na hradě. Nejvíc mě ale potěšil a taky pobavil ceník žertovných předmětů obchodu H&H mýho táty. Jen jsem ještě nezjistil, kdo byl ten jeho obchodní partner.

Když jsme vylezli ven, bylo už po večerce, a tak nás Emily odvedla na kolej tak, aby nás nikdo nechytl. Hodí se mít v partě prefektku. Ještě jsme před Nebelvírem prohodili pár slov a shodli jsme se, že to byl úžasný večer a musíme to brzo zopakovat. Rozloučili jsme se s Em a zalezli na kolej, kde nám Paul ukázal lístek co vynesl z klubu. Byl to popis klubové uniformy. Samozřejmě jsem ho sprdl že to tam měl nechat, na druhou stranu černý oblečení má něco do sebe. Ale chtělo by to modernizovat.

Asi nemusím zdůrazňovat, že usínání mi dalo zabrat. Myšlenkama jsem ještě dlouho zůstával v našem novým tajným klubu.