Ačkoliv jsem člověk tvořivý, rubriku "DIY", jak jsem si všimla, velmi zanedbávám. Poslední článek se v této rubrice objevil v březnu loňského roku (!). Za tu dobu jsem toho stihla vyrobit vcelku dost, ať už pro sebe, své přátele či na zakázku přes Vinted.

Článkem jsem se krapet inspirovala u Šukatérky, díky které mi docvaklo, že jsem dlouho nic ze své tvorby nezveřejnila.

Rozhodla jsem se tedy "oprášit" tuto rubriku ještě před tím, než nastoupím do práce, protože poté bych už zřejmě neměla tolik času...

Poměrně nedávno jsem ukořistila ve slevě pěknou kratší sukni (i s kapsami!), která se mi však zdála taková... obyčejná. Zapomněla jsem ji vyfotit před úpravou, což asi nevadí, protože na ní nebylo nic zvláštního. Úprava zabrala asi hodinku a půl, zužitkovala jsem při ní zbytek staré široké krajky, saténovou stužku a kovové polokroužky. Dopadlo to takto:

Detail:

 

Malování na textil se věnuji asi od sedmé třídy, kdy jsem si nemohla dovolit vytoužené věci s oblíbenými skupinami. Od té doby jsem se v této technice trochu zdokonalila, vymýšlím si nové postupy a zlepšováky, zkouším své vlastní věci a nebo se prostě inspiruji na internetu.

Přiznávám, že na tento nápis jsem narazila úplnou náhodou na Instagramu, a tak moc se mi zalíbil, že jsem neodolala a tak trochu si popsala plátěnou tašku.

 

Tato taška byla mou úplně první počmáranou plátěnou taškou vůbec. Využila jsem postřikové metody a načmárala pár mých oblíbených klikyháků.

 

Nášivky jsou pro mě nezbytnou věcí, ať už na "ozdobení" tašky či opravu prodřených kolenou na kalhotech.

 

Když už jsme u toho čmárání, toto je mé nejnovější triko (aneb když se mi dostane do ruky anatomický atlas...). Žebra se mi nepovedla (vypadá to spíše jako nějaký hmyz), jinak jsem s tím vcelku spokojena. Největším zlem bylo namíchání správného odstínu.

 

Jeden z novějších a největších počinů, na který jsem opravdu pyšná a který už možná někteří z vás viděli v jednom z předchozích článků či na PGT. Vestička z frcu za dvacku před a po. Několikahodinové malování a obtahování a zužitkování všemožných nýtů, cvočků, špendlíků, průchodek a zbytků silonek.

 

Pletení náramků přátelství z bavlnek mě rovněž baví. Všechny, které jsem upletla, jsem rozdala po přátelích a známých. Je to sice práce na trpělivost, jedná-li se o širší kousky, ovšem výsledky vždy stojí za to (když se tedy nic nepokazí...).

 

To by bylo zatím vše a já doufám, že zase brzy tuto rubriku aktualizuji (i když je pravda, že od zítřka budu mít úplně jiné myšlenky) :)

Mějte se krásně.

Č.