Život Černé růže je jako domeček z karet.
Vratký, nejistý.
O čem vůbec je celý tento "život"?
Jaký má smysl?
Když už si myslí, nebo aspoň doufá, že nachází odpověď,
vše se rozplyne, rozpadne
a ona tápe a hledá dál.
Už je z toho unavená.
Už nechce tápat.
Už nemá sílu hledat.
Chce už "jen normálně žít".
Ale to asi nedokáže, neumí to.
Neumí jen tak normálně žít.
Je to šílené.

Všude je tma.
Všude je ticho.

V duši Černé růže je tma.
A strašná bouře.
Tu bouři v sobě dusí a neví, jak dál....

Není nikdo, kdo by vyslechl, poradil.

Je jen Černá růže a její strašná samota.

A jedna, jedna jediná odpověď, před kterou utíká, kterou nechce znát.