Když mluvím o člověku...

             Pavel Havlíček

Když mluvím o člověku mnohém,
pak otevírá se mi kudla v kapse –
on chtěl by mít vše, co se mu zachce,
a nade všemi se cítí být Bohem.

Když mluvím o člověku dobrém,
pak chráním si jej jako oko v hlavě,
i když Goliáši třeba vystřelí je hravě –
ten David ve statečném boji s obrem.

Když mluvím o člověku skvělém,
pak jako příteli mu pomáhat se snažím,
a hlavně za to si jej převelice vážím,
že k problému vždy postaví se čelem.

Když mluvím o člověku vzácném,
pak u srdce mě přitom hřeje,
on stejně jako já mi štěstí přeje,
když bavím se s ním o všem krásném.

Když mluvím o člověku mně drahém,
pak celé svoje srdce rád mu dávám,
s myšlenkou na něj uléhám i vstávám -
je pro mě tím nejcennějším drahokamem!