Vlci vlkům nikdy pasti nekladou

   Pavel Havlíček

Slunce se schovalo za černý mrak,
ty snílku bláhový, dobře ti tak!
Tys v lidskou duši jen marně doufal,
teď abys, blázínku, nad ní si zoufal!

Kladu si otázku, však raděj mlčím,
proč věřit na lásku v doupěti vlčím?
V důvěru, přátelství doufal jsi snad,
kde nikdo neví už, co je mít rád?

Dal jsi nám všechno, teď sám nemáš nic.
Dobře ti, bratříčku, cos čekal víc?
V záhubu dávno už míří tento svět.
Zemský ráj změnil se v království běd.

Tam, kde jak šelma jde jeden po druhém,
kde zloděj je králem a král jenom podruhem,
kde nikdo nikoho neumí milovat,
kde snadno z člověka žebrák se může stát,

kde místo lásky vládne zloba a zmar,
kde místo růží kvete jen suchopár,
tam nikdy nebude pozemský ráj.
A ty, blázne, dál svou komedii hraj!

Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti,
kdo není vlkem, nemá lehké živobytí.
Vlci vlkům nikdy pasti nekladou.
A běda tomu, kdo nechce jim být potravou!

Věnováno Karlu Krylovi

Vynikající zpěvák, skladatel a básník, výborný výtvarník, pro mnoho lidí ten nejlepší kamarád, se smyslem pro humor, laskavý, přející a život milující člověk.
Muž s obrovským rozhledem, kterému po mnoha letech po jeho smrti dáváme v mnoha věcech stále více za pravdu.