Jsem jako prospektor     

              Pavel Havlíček

Jsem jako prospektor, co se kdysi vydal na Aljašku.
Nehledám však zlato, ale lidské přátelství a lásku.
Ač prohledal jsem snad všechny kouty světa,
já nic jsem nenašel. Po všem je dávno veta.

Namísto vlídných, láskyplných slov
tu kdesi v dálce duní kalašnikov.
A nikde ani stopy po zemském ráji.
V bídě a zoufalství tu lidé umírají...

A dobrý mrav je už všude pasé.
Jen stádo krav tu opodál se pase.
Zpustošenou a vyprahlou zříš kolem krajinu.
Hladová hejna supů slétají se na mršinu.

Jen zákon džungle na celé Zemi platí.
Bezbranné a nevinné vraždí žoldnéři najatí.
Černé mraky se mrtvým krajem táhnou
a v lágrech vězni po záchraně prahnou...

Pokud Bůh nepošle s nebe zázračnou spásu,
pak nevyhnutelný zánik čeká lidskou rasu.
Tu, co místo knih užívá bomb a pušek!
Tam vládne smrt, kde zhyne lidská duše!