Arbes pictus

Pavel Havlíček

.

Jan Amos Komenský kdysi napsal svůj "Orbis pictus", což byly jakési dějiny světa v obrazech. Jakub Arbes nám zase ve svém díle podal výstižný obraz toho, že dějiny světa, namísto aby se posouvaly vpřed, pohybují se neustále v jakémsi bludném kruhu, z něhož není úniku. V jeho romanetu "Svatý Xaverius", nalezl jistý člověk, zkoumající tajemství, ukryté v obrazu sv. Xaveria od malíře Františka X. Balka, na starém pergamenu tento jeho dopis:

"Mé vlastní zkušenosti dokázaly nicotu nejlepších lidských úmyslů; dokázaly, jak klamné jsou naše naděje, jak často bývá v životě opovrhováno zásluhou, nadáním, duchem a ctností, a jak často naše slabost, zbabělost a ničemnost slavívá triumfy...

Poskytuje ti vzdělanost poklidu a míru? Chrání tě před klamy a bludy, před malomyslností a zbabělostí, před vášněmi a náruživostmi, před mravním úpadkem, před padoušstvím?

Nikoliv! Jinak by nebylo tolik zbabělých, vášnivých a náruživých mezi vzdělanci, ba nebylo by mezi nimi také tolik padouchů. Jak ale možno býti jinak! Kdyby chlebařští nedouci nevtloukali odpadky ouřadní vědy do mládeže, by z ní učinili skoro výhradně jen chlebaře takového kalibru, jako jsou sami, bylo by ovšem aspoň poněkud jinak. Rozhlédni se však kolem sebe, zkoumej a zpytuj, a zhrozíš se té bezedné prázdnoty a pustoty, která na tě zívá. V trudných okamžicích, kdy jsem přemýšlel o nicotě lidského snažení, vznikla ve mně myšlenka, že člověk aspoň poměrně může dosáhnouti štěstí neoblomnou, skálopevnou důvěrou v myšlenku, byť sebeklamnější, a snažil jsem se myšlenku svou vtěliti v tazích umírajícího sv. Xaveria..."

Nálezce tohoto dopisu pak svému příteli říká:

"Rozhlédni se nyní, po stu letech, kolem sebe a rci, zda a pokud se co změnilo?"

A rozhlédneme-li se dnes kolem sebe my, potomci těchto dávno zemřelých románových hrdinů, musíme se znovu ptát – co se změnilo od jejich dob? Vůbec nic, jen se lidské vztahy posunuly ještě do daleko větší morální bídy a beznaděje, než tomu bylo tehdy...

Je smutným konstatováním, že v celých dějinách světa, ač se v jejich průběhu zrodili i mnozí géniové, nedokázal nikdo z nich najít recept na to, aby byl takový, jak bychom si jej představovali...

Naopak – jejich myšlenky a vynálezy bývají velmi často zneužity krutými světovládci, toužícími po moci a neštítícími se k tomu použít jakýchkoli nelidských a vražedných metod.

A tak je stále více pravděpodobné, že člověk, tento nejvýše vyvinutý tvor, namísto aby se staral o zachování života na Zemi, nakonec možná sám způsobí jeho zánik...

To také zřejmě už za svého života tušil i Jakub Arbes, protože jeho symbolicky posledním dílem bylo romaneto, nazvané "Poslední dnové lidstva".

.