Rve mi srdce, když vidím, že ''-ovi'' je zaměňováno za ''-ovy'', a ''-ovy'' zas za ''-ovi''. Zkusím všem vysvětlit, jak správně onu koncovku napsat.

3. a 6. pád podle vzoru ''pán'':
3. p. čísla jednotného je ''komu, čemu''. Jdeme tedy k Pavlovi nebo Pavlovy ? Pánovi nebo pánovy ? Přiznejme si to, ''pánovy'' vypadá příšerně. Správně je koncovka ''ovi''.
6. p. čísla jednotného je ''(o) kom, čem''.  Mluvíme o dědovi nebo dědovy ? Opět by ''ovy'' vypadalo nepěkně. ''Pánovy'' neexistuje. Správně je koncovka ''ovi''.

Přídavná jména přivlastňovací podle vzorů ''otcův'', ''matčin'':
Je to vcelku prosté, jakmile se vyskytne přídavné jméno končící na ''ovi/ovy'', odůvodněte si to podle vzoru ''matčin''. Neříkáme ''matčini noviny''. ''Ty noviny'', nikoli ''ti noviny''. Tak proč někomu ještě stále dělá problém správně napsat ''Pavlovy noviny''. Rekapitulace - ''Pavlovy noviny'' jako ''matčiny noviny''. Vzor ''otcův'' vám nejspíš moc nepomůže.... ''Otcovy nápady'' - kolik toho slyšíte ? Zkrátka, pokud je podstatné jméno ''ti'', přídavné jméno bude mít koncovku ''ovi'', a naopak. Např. ''matčini bratři''. Ti bratři, nikoli ''ty''.
 

Tak doufám, že již všichni nebudou zbytečně chybovat v takovéhle prkotině. Pokud jsem Vás něco naučil, můžete dát článku kladné hodnocení nebo k němu napsat komentář. Pokud si nebudete s něčím jistí, neváhejte a otázejte se mě.