V roce 2007 jsem se poprvé vydala k moři - do Itálie, na Palmovou riviéru do městečka Silvi Marina.

K mé první cestě k moři mě přivedl můj tehdejší přítel, jehož rodina mi nabídla, abych jela s nimi. Jenomže oni jeli vlakem - železničář v rodině se vždycky hodí... Jenže mě by cesta vyšla asi na 8 tisíc, takže vyhrál autobus za 2.200. Mým vyvoleným (dopravcem) byl CZAD Praha, protože prostě byli nejlevnější. Autobus byl krásný, jel na čas a nikde mě nezapomněli. Toliko k dopravě. Snad jen ještě, že průjezd přes Alpy je bezva - pro někoho, kdo v Alpách nikdy předtím nebyl - ale pak už je to trochu nuda:-)

Podvečerní průjezd Alpami

Město Silvi Marina se nachází v regionu Abruzzo, severně od Pescary. Ehm, prostě asi tak na stejný rovnoběžce, jako Řím, jen na východním pobřeží Itálie:-) Městečko mě hned okouzlilo. Písečné pláže, upravená promenáda podél moře, všude krásné palmy, moře fajnový... poměrně klid, ale zároveň i plno obchůdků a trhy.

Promenáda

Ubytováni jsme byli v apartmánech Green Marine. Ten náš byl kousíček od pláže. Co jsem slyšela, tak se jedná o bytové komplexy, kde v průběhu roku normálně bydlí jejich majitelé, takže každý apartmán je jinak zařízený. Tak se stalo, že známí spali na postelích, co se vyndávaly ze skříně, někdo tam taky měl problém s tím, že měl zaplacený pokoj s balkónem, ale už na něj nějak nezbylo...

Plánek rezidencí v Silvi Marina k dispozici zde.

Apartmán byl celkem hezký, čistý, dva pokoje, obývák s jídelním stolem, kuchyňský kout, koupelna a balkon. Vlastně dva balkony. Možná jsme měli i klimatizaci, ale protože jsme s tím neuměli, přitopili jsme si na mnohem víc než 40 stupňů:-)) Kolem apartmánového komplexu byla moc pěkně upravená zahrada s palmičkami. Poloha apartmánu byla super - na pláž asi 100 metrů, do báječné pekárny tak 7 minut pěšky, do obchoďáku ne víc než čtvrthodina - vzhledem k naší nefunkční klimatizaci byla návštěva chladné budovy supermarketu vždy příjemným zážitkem :-) Kuchyňka apartmánu byla vybavená vším potřebným, ale nebudu si tu hrát na katalog cestovky...

 

Blonďatá slečna delegátka byla, řekla bych, poměrně neschopná, soudě i podle názorů jiných lidí. Neměla vůbec přehled o fakultativních výletech, klienty odbyla s tím, že neví a pak že už je plno:-) No a o zmatcích při příjezdu ani nemluvím. Kámošovi dala klíče od apartmánu, aniž by si vůbec zkontrolovala jeho totožnost (ne že by mu to vadilo, ale když si představím, že by takhle někdo dostal klíče od mýho pokoje... tsss), pak se do toho areálu nemohl dostat, protože z jejího popisu nepochopil, že má zajít ještě do nějaké jiné agentury pro klíče od brány či co, heh... Takže jsme se tam trošku motali, ale bylo krásně, tak mě osobně to ani tak neštvalo :-)

Pláž byla hezká a čistá, stejně jako moře, který teda odpoledne bylo až trapně teplý:-) Většina lidí se vždycky usídlila na plážích poblíž hotelů, takže se dají lehce najít místa, kde budete téměř sami. Vedro tam v půli července teda bylo příšerný, ale prý to tak nebývá vždycky... Některé ženy se taky vrhaly na potulné prodejce různých hadříků, kteří obcházeli pláže, ale mě teda tenhle způsob nakupování nezaujal. Vynahradila jsem si to na pravidelných trzích:-) Rozbily se mi moje levné pantofle, tak jsem si musela koupit jiné, ještě levnější.

Pláž v Silvi Marina

Musím ještě podotknout, že jsem do Silvi přijela první a odjížděla poslední někdy v 8 večer, apartmán se odevzdával v 9 ráno, takže jsem pak stihla detailně poznat město... Taky se mi cestou z apartmánu do centra (tak kilák, řekla bych) málem rozbila kolečka u kufru. Novýho kufru. Šla jsem pěšky - každých 100 metrů jsem zastavovala a modlila se, aby vydržela aspoň do toho centra, kde jsem kufr hodila do úschovny... A vydržela! V kufru jsem táhla flašku skvělýho vína a sušenky s mandlema - typický abruzský výrobek - jsem musela přivézt něco tradičního... Kufr jsem po návratu reklamovala - úspěšně;-) A koupila jsem si nový, drahý, krásný, značkový a ANGLICKÝ

Dovolenou v Silvi Marině můžu doporučit, sama bych se tam vrátila.

Tolik k mému prvnímu pobytu u moře. Co je pro někoho samozřejmostí, o tom já píšu sáhodlouhý blog. :-)