Vzpomínky na to, jak jsme byli v září 2008 v Dolomitech.

 

Pět nocí jsme strávili v tomhle hotelu v Ziano di Fiemme, což je malé městečko s rozkošnými alpskými domečky nacházející se ve Val di Fiemme v nadmořské výšce asi 950 m n.m. Centrem údolí di Fiemme je nedaleké město Cavalese. Náhodou jsem narazila na článek o nehodách kabinové lanovky v Cavalese - docela zajímavý, řekla bych. Recepční v hotelu mluvil anglicky, ale jinak v téhle oblasti vede italština a němčina - tou zde mluví 68% lidí, italsky jen 23%. Hotel vypadá z venku moc hezky, že? Hlavně podle jejich internetových stránek. Skutečnost však byla, řekla bych, poněkud strohá. A v hotelu potřebujete stejně jen přespat (což je ovšem dost nepohodlný, když se musíte s chlapem přetahovat o jednu peřinu...:-D) U hotelu byla pěkná zahrada a moc hezký vnitřní bazén, který byl přístupný zdarma, ale jen od tří do sedmi večer, což bylo docela bezpředmětné, když jsme se z výletů vraceli nejdřív o půl sedmé. Tak mě aspoň nemrzelo, že jsem si nevzala plavky:-) Zato mě teda štvalo, že jsem si zabalila do kufru dva roláky, vyděšena počasím v ČR v posledních dnech před odjezdem. Samozřejmě jsem je vůbec nevytáhla, skoro pořád svítilo slunce.

Náš hotel

Cestou z hotelu

Druhý den po příjezdu jsme se podívali do zmiňovaného Cavalese (taky bezva horské městečko) a odpoledne jsme ochutnávali víno.

Vinice u města Kaltern a Kalterer See - údajně nejteplejší jezero v Alpách

Den třetí byl věnovaný výletu do Bolzana, které mě ale nějak nezaujalo - samé drahé obchody a katedrála, ta je ovšem pěkná. Okolní krajina je taky moc hezká.

Bolzano

Odpoledne jsme strávili v lázeňském městě Merano, které jsem vůbec neznala, ale přišlo mi příjemnější než ono známé Bolzano. 

Další den jsme se vydali na Lago di Garda, které jsem si vždycky přála vidět. Mno, možná až moc a tak jsem byla nakonec docela zklamaná. Za slunečného počasí je prý toto ledovcové jezero mnohem hezčí. Bohužel tohle byl jediný den, kdy bylo tak nějak mlhavo, takže ani projížďka po jezeře z Riva del Garda do Limone nebyla moc zábavná. V Limone jsme si dali klasicky pizzu, koupili nějaké pohledy, prošli se po promenádě ne nepodobné té v Nice a nalodili se zase na cestu do Rivy, kde jsme prošli příjemným upraveným parkem podél břehu jezera až k autobusu. Tůristi pěšky nešli, bo myslím, že by ten kilák ani neušli:-))

Plavba do Limone

No a poslední den pobytu nás čekal asi nejhezčí výlet - do samotných Dolomit. Nejdřív jsme strávili asi hodinu v krásné vesničce Castelrotto - Kastelruth, do které jsme přijeli jako už tradičně po horské silničce plné serpentin. Většinou jsou všechny názvy obcí a ulic psány dvojjazyčně, někde ovšem i rétorománštinou, kterou se mluví hlavně v údolí Gardena, jímž jsme pokračovali až na Passo Gardena, což je horský průsmyk ve výšce 2137 m n.m. Vyšlápla jsem si ještě kousek výš nad turistickou chatu, kde je možné se i ubytovat, a nejradši bych šla ještě dál... časový harmonogram nám ale velil zdržet se jen hodinu, takže ještě koupit nezbytný pohled a serpentinami zpátky do hotelu. Projeli jsme přes Wolkenstein - v téhle horské vesnici jsou snad jenom samé krásné hotýlky a rozkošné domečky v alpském stylu...

Pár kochacích :

 

No a v neděli po snídani, která byla ke konci pobytu až trapně monotónní (ale chutná, to jo), jsme se vydali na cestu domů. Geniální nápad jet přes Mnichov v neděli v poledne... ale tak aspoň jsme v těch zácpách zkoukli několik filmů.

 

Ještě snížek na závěr:-)