Tak velké čekání včera skončilo - přivezli jsme si domů naší Chillinku   Jsme teď lehce spánkově deprivovaní, ale nemůžme přestat juchat a zírat na to naše malý chlupatý stvoření. Od šesti od rána se válíme díky Chilly smíchy, protože to je prostě rozený komik  Cestu Chillinka zvládla skvěle, obsah žaludku nám neukázala a  celou cestu autem víceméněklidně spinkala.  Zastavili jsme na pumpě, kde vzorně vykonala vše co bylo potřeba a celou dobu se nás držela jako klíště - běhala po trávě a jako správný ovčák si nás pak zase přepočítala (včetně čerstvého psího dědečka, který nás vezl, s tím už se taky skamarádila). Protože se předvedla jako velice vnímavé a šikovné štěňátko, podařilo se nám ji dovést domů hezky po svých, ťapala za námi, vyjela výtahem (samozřejmě jsme jí zmáčkli tlačítko 7) a slavnostně vstoupila do našeho bytečku. Všechno si řádně očmuchala (dnes pokračuje ochutnáváním), nás si očividně osvojila a rozhodla se, že nás jen tak nepustí (takže ani není potřeba na ni volat, poněvadž je přilepená na noze jednoho z nás), zkrátka běhá za námi jako pejsek. U jídla zásadně leží (je vidět, jak si užívá ten luxus, že jí to nikdo nesežere, takže no stress). Zkusili jsme na ni fígle novodobých chovatelů, a to 1) použití spreje na uklidnění, po kterém štěňátkům začne ÚDAJNĚ vonět pelíšek a klidně v něm spí. To mělo za následek, že celou noc spala všude, jenom ne v pelíšku, střídavě usínala na podlaze na mojí nebo Jirkově straně postele a živě s námi diskutovala o nastalé situaci (musím říct, že fňukala minimálně, ale při každém otočení na bok mručela jak starej chlap). Mimojiné se jí zalíbilo spát na mých zdravotních bačkorách, které jsou docela tvrdé, no asi touží po spartánské výchově. V pelíšku si vlastně zatím jenom hrála a taky zjistila, že se dá kousat. Když ráno Jirka zjistil, že mu Chilly kouše jeho měkké pantofle, použil fígl 2) použití spreje, který má zabránit nežádoucímu ohryzávání majetku páníčků. To dopadlo tak, že jsme pravidelně viděli modrou pantofli mizející za roh kolébavým medvídkovským tempem. Venčení, to je kapitola sama pro sebe, zvládli jsme to všichni společně tak půl na půl, prostě většinou se zadaří venku, občas i doma, někdy obojí v krátké době za sebou  ale je to ještě mimi, takže se to poddá. Hlavní je, jak se nás drží a nemizí v dáli. V noci jsme se nebáli, že bychom venku potkali moc rušivých elementů, takže jsme Chillouška nechali prostokrkého. Ráno už jsme jí zkusili dát na vodítko, kvůli vzrůstajícímu ruchu kolem našeho trávníčku. No nadšená nebyla, obojek ji vyloženě štve, ale vodítko kromě pár pokusů o jeho překousnutí ani nevnímala. Teď spinká vmáčknutá pod gauč, obojek má na krku a ani to nevypadá, že by měla noční můry  Zatím je tedy všechno v pohodě, jsme z ní nadšení a nemůžeme se vynadívat a vynajuchat. Uvidíme, po kolika venčících nocích padnem naznak, zatím nás živí velká radost a černý čaj (který dneska ráno ovšem došel).  Aha a právě jsme zjistili, že nejezdí výtah, to je báječný start do dnešného venčícího kolotoče  Ještě bychom rádi poděkovali všem, co nás podporují a drží palečky, všichni se těšíme na společné zážitky s Vámi. Děkujeme! L + J + CH. Jo a pár fotek z cesty a prvních chvil doma už je v galerii: http://chilly.pise.cz/galerie/doma. A takhle se slečna vyjímá v našem bytečku: