Páníčci se prostě jednoho dne rozhodli, že si pořídí pejska. Ne že by je nebavilo být pořád jen jeden s druhým (ba naopak), ale prostě zatoužili rozšířit své srdeční sálání ještě na dalšího tvorečka, zatím chlupatého. Doufám, že se jich už nikdo nezeptá, PROČ si proboha pořizují psa, všimla jsem si, že je to dokáže docela naštvat . Já osobně jsem ráda, že mají rádi zvířátka a že si jako hobby nezvolili třeba kožišnictví nebo sbírání lahví od piva.

Oba páníčci se tedy shodli, že pejsek bude v jejich bytečku vítán, tím ovšem většina shodných bodů skončila  Po všech argumentacích zda pořídit voříška nebo šlechtice přišla řada na výběr plemene Panička se vrhla do dlouhého hledání, diskuzí, porovnávání a v neposlední řadě sondování u páníčka, co na to říká. Ten toho nejspíš moc říct nestihl, protože panička bystře našla sympatickou chovnou stanici australských ovčáků Helfra, kam se s páníčkem jeli podívat a díky které si nakonec aussíčky oba zamilovali. Dole na obrázku jsou moji rodiče: Vlevo je moje maminka Chelsie a uprostřed tatínek Régo, vpravo celá smečka aussíků i s "tetou" Kirou. 

Pak už se jenom čekalo, až se narodím (přesněji - až se moje maminka rozhodne, že laskavě bude mít štěňátka, počne a porodí, což se vším všudy trvalo od července do února). Do té doby proběhly mezi páníčky opět ohnivé diskuze na téma pohlaví (a taky jméno). No jak to dopadlo, už je známo, jsem valentýnská aussí holka  Chilly a rostu do krásy .