Prožila jsem moc zajímavý a výživný víkend. Páníčci pořádali čarodějnice pro své kamarády, tak mě vzali s sebou, abych pomáhala (například likvidace zapomenutých a upadlých surovin by se mi jako brigáda velmi zamlouvala, jenže páníčci mi tuto pracovní pozici neschválili). Od sobotního rána jsem byla na nohou, páníčci mě nešetřili: cesta na autobus (ale ne na tu zastávku, co máme u nosu, ale až o dvě zastávky dál), pak cesta busem hopsa hejsa do Brandejsa, kde se páníčci na chvíli rozdělili a já ťapala s páníčkem na druhou stranu od paničky. Měli jsme se sejít pod Brandýským zámkem u mostů (u těch, co se stále bourají a stavějí). Světe div se, my s páníčkem jsme se nepochopitelně objevili na druhé straně barikády - tedy přímo na rozestavěném mostě, kam je vstup zakázán, kdežto panička čekala za tou zástěnou (na které jsou ty zákazy podrobně rozepsány i znázorněny). Pro mě bylo velké dilema, ke komu se mám vrhnout, podlézala jsem zástěnu sem a tam mezi páníčky a vůbec se mi nelíbilo, že jsem buďjen s tím, nebo jen s oním (střídavá péče by pro mě byla velmi nevhodná). Dělník, který páníčka vyváděl ze stavby, byl očividně zmatený, ale šťastně jsme se všichni  tři shledali a pokračovali cestou na zahrádku, kde se měly konat čarodějnice. To znamenalo další štreku, navíc bylo krásné počasí a můj černý kožich pohlcující sluneční paprsky udělal své. Každý stín mi byl dobrý a páníčci mě museli vyšťourávat tu zpod auta (stojícího), tamhle zpoza otevřených vrat vrahajících stín a podobně. Aby mě trošku oživili při mém loudání, pustili mě v klidné chatičkové oblasti na volno. Jenže mně se zrovna chtělo se jich držet, a tak jsem se jim motala pod nohy úplně stejně, jako když mám vodítko. Ale přece jen bylo fajn trošku si popoběhnout a zase jednou si vyzkoušet, co už jsem se naučila (páníčci jsou se mnou moc spokojení, co se týká přivolání, alespoň v té většině případů, kdy mě neláká nějaký moc zajímavý pejsek například). Došli jsme až k zahrádkám, kde bylo naše stanoviště, ale ouha, došlo k nějakému komunikačnímu šumu a babička, která měla být právě zde, zde vůbec nebyla (a s ní ani oběd, na který se těšili páníčci). Takže mě páníčci nakrmili a napojili před zamčenými vraty a až pak nám otevřeli sousedi. Páníček šel pro oběd k babičce a panička se mnou zůstala na chaloupce, kde jsem po dlooouhém uťapaném dopoledni konečně padla a tvrdě usnula.

Když jsem se probudila, mělo počasí úplně jiný ráz - začalo pršet. To se mi jako správnému vodouchovi strašně líbilo, a tak jsem si ven vytáhla hračku a na dešti se s ní pěkně válela. Navíc jsem objevila báječnou věc, kterou na sídlišti v tomto množství nemáme - hlínu a kytičky!!! To bylo žůžo! Poctivě jsem asi stokrát proběhla to sypké, hnědé, mazlavé a řádně si namazala bříško a svoje doposud celkem bílé tlapky. Pak začala přicházet spousta lidí, všichni se se mnou vítali, některých jsem se zpočátku trošku ostýchala, ale nakonec mě strach přešel a všechny jsem je u ohně pořád přepočítávala a hlídala. Páníčci víc než mě museli hlídat spíš své lidské kamarády, aby mi náhodou ze samé dobroty srdce nepodstrojovali (asi to budou muset vysvětlovat ještě hodněkrát, protože ne každému stačí argument, že si prostě nepřejí, abych baštila "od stolu"). Už i já chápu, proč si to nepřejí. Chybička se vloudila a našla jsem kousek masíčka (tedy pardon, buřta, kde se masíčka moc nenajde). O pár hodin později mě postihly zažívací obtíže, kvůli kterým mě včera na veterině nenaočkovali (zato mi strkali různé věci do nechci říct kam). Takže příště budou páníčci asi ještě protivnější a případnému viníkovi bude předložen účet za veterinu  Takže prosím, nedávejte mi nic "dobrého" vědomě, ale snažte se ani neházet případné zbytky dobrůtek na zem - jsem sice velmi inteligentní plemeno, ale přece jen jsou věci, kterým se odolává jen velmi těžko a já jsem zrovna v tom období, kdy ochutnám i rezavý hřebík, abych zjistila, co je zač. Páníčci nechtějí  být zamračení strážci pořádku, ba naopak se chtějí v dobrém veselit s ostatními. Myslím, že je to univerzální vzkaz od mnoha páníčků mnohých mých kolegů. Tímto končím moralizující vsuvku (i když třeba sbírání hovínek je taky téma samo pro sebe a měla bych od páníčků pár vzkazů pro pejskaře nevychovance).

Večer u ohníčku se mi moc líbil (už nepršelo, ale i tak mě to bavilo, místo deště padal popílek), nacházela jsem různé klacíčky, přístřeší pod židlemi bylo pohodlné, hra na kytaru inspirativní, lahev od piva velmi lákavá, ale nakonec mě začala přemáhat únava. Na chvíli jsem si schrupla i sama v chaloupce, ale stýskalo se mi, a tak jsem zase přišla k ohníčku. Lidí začalo ubývat, až nakonec kolem půl druhé ráno se i páníčci a poslední věrní Vlastička s Vítkem rozhodli konečně jít na kutě. A nastal vrchol večera - poprvé jsem mohla spát v posteli!!!! Jako bych to tušila, zarezervovala jsem si místečko už chvilku před ulehnutím (kdy ještě lidé likvidovali smrádek v chaloupce, který tam nejspíš prostřednictvím značky zanechal nějaký divoký tvor, možná tchoř. Konkrétně označkoval Vítkův batoh, jehož vynesení z chaloupky významně snížilo zápach uvnitř). A pak jsme se s páníčkama k sobě všichni tři přitulili a spali až do rána. Idylické ráno začalo tím, že jsem hodila šavli před chatičkou. Jinak jsem ale vesele běhala a pomáhala s úklidem (nošení ponožek, kypření půdy, atd.). Zbytek dne jsme strávili chozením, cestováním a u babičky v Boleslavi, tam jsem se ještě dospala (i s páníčkem) a pak jsme frčeli autobusem domů. Prvomájový polibek mých páníčků jsem hlasitě okomentovala sedíc jim narvaná na nohou, to mě jako chtěli vynechat?? (Občas se pokoušejí podnikat něco spolu beze mě, ale nevzdávám to a aspoň na ně vytrvale koukám). Neděle končila mou koupelí, protože místo čistého štěňátka si moji lidé přinesli domů hliněnou kuličku (řidič autobusu to naštěstí nezpozoroval, poněvadž jsem byla nacpaná ve staré dobré jorkšíří tašce - už tuším, jak se cítí děti, které jsou nošené v šátku příliš dlouho). Tento velmi aktivní a výživný víkend se mi moc líbil, hodně mě naučil (byly u mě zjištěny nové dovednosti - vyskočím/vydrápu se na gauč, pokročila jsem v umění LEHNI a zase dýl vydržím bez čůrání) a ještě teď musím odpočívat

Fotky jsou/budou v Galerii