Včera, tedy v neděli, jsem jela s paničkou na rodinnou oslavu do Kostelce (páníček zůstal doma, aby se mohl v klidu učit, což nechápu - jakoby s NÁMI neměl klid ). Přijela pro nás paničky teta s rodinkou, takže mě čekala cesta autem. A já se toho zhostila se ctí, dokonce jsem sama nastoupila a celou cestu jsem ležela (seděla, visela) paničce u nohou (a občas se pokusila žužlat řadicí páku, případně ruku na řadicí páce). První zastávka byla v restauraci Na Půdě, kde byla spousta lidí. Všichni říkali, jak jsem hodná, ale panička o tom ví své, protože díky mým usilovným pokusům o průzkum restaurace jí značně narostly bicepsy. Ale ve stěžejní chvíli, tedy při obědě, na mě naštěstí dolehl spánek a panička se se mnou už nemusela přetahovat. A úplně na konci oběda, když jsme už odcházeli, vracela panička misku s vodou paní číšnici a v tu chvíli jsem se POČŮRALA přímo uprostřed restaurace. To je ostuda, co? Já vim, no... nemám pro to vysvětlení, hodinku předtím jsem čůrala venku, panička kvůli tomu dokonce opustila aperitiv a chlebíčky s česnekovým máslem, které tak miluje.. a stejně jsem nemohla vydržet o tři minuty dýl a vyyčůrat se venku, no... ale bylo mi odpuštěno, stále jsem dorostenec a jinak se moc snažím a doma se stane nehoda jen výjimečně.

Oslava pokračovala dál u babičky na zahradě, kde se z mého hlediska nedělo nic neobvyklého, zase jsem řádila s Almou a Arinkou (no přiznám se, že klidový režim tím dostal trošku na frak, protože jsem se nezastavila asi pět hodin v kuse). Dostala jsem i vaničku na pití a koupání (tedy dostaly jsme ji všechny feňule, ale nějak ve mně vznikl pocit, že je moje). Krásně jsme si s kámoškama hrály (ale dnes dorazilo obvinění na mou hlavu, že Arinka je prý pokousaná do krve, no dovolte, copak já nevinné štěňátko bych něčeho podobného bylo schopno??) a v podstatě jsme si vystačily samy. Akorát paničky bratránek Adam ve mně našel nějaké zalíbení a přes všechna varování se pokoušel se mnou navázat blízký kontakt (běh a jekot skutečně vyvolaly mou reakci - Adámek má prokouslou nohu a později se ukázalo, že i díru v tričku). A ještě do třetice jsem páchala škodu - kutaly jsme s holkama "něco" vzadu na zahradě a přišla na nás paničky babička. Co se dělo tam vzadu, jsem paničce nebyla schopná vysvětlit, ale nápovědou by mohlo být, že babička se vrátila ke stolu s kusem keře v jedné ruce a s krvácejícím prstem na ruce druhé. Stejně si ale nemyslím, že bych byla nějak mimo normu co se týká štěněcího zlobení, i když jsem považována za zlobidlo těžkého kalibru (ale na druhou stranu jsem prý i strašně hodná, tak teda nevim, co si mám o sobě myslet).

Dneska mě panička vedla ven na čůrání a ejhle, nejel výtah! Ale já jsem tak moc hodná, že jsem schody sešla sama, aby mě panička nemusela nosit (a to je taky důkaz toho, že jsem vyrostla, protože ty schody tady u nás jsou docela vysoké). No jak jsem psala minule - schody se staly mým oblíbeným sportovištěm, i když zatím spíš jen opatrně. Venku mě panička trénovala v pár povelech a když ode mě na kousek odcházela, aby mě mohla přivolat, všimla si, že si něco soukám rychle rychle do krku. Byla jsem připravená zdrhnout, jakmile by se na mě vrhla, takže si mě k sobě zavolala a mně cestou vypadl z pusy hnusný oslizlý kus špeku!!!!! Panička ke mně došla a já hloupá mezitím ten špek zase začala konzumovat, což byla chyba, protože panička mě straaaašně sprdla, ale jako fakt hrozně. Kdybych ho já husička nechala ležet, tak by na mě hulákat nemohla, neboť za původně provedené přiběhnutí mě trestat nemůže, že. No ale asi mi to bylo ku prospěchu, protože jsem pochopila nový význam slov: FUJ, TY PRASE, NECHUTNÝ a taky mnoho výrazů, které díkybohu nepatřily mně, ale těm píp píp píp lidem, co takovýhle bordel nechávají venku (a kdyby nechávají, ale oni ho tam cíleně dávají, napříkad proto, že krmí kočky nebo co). To byl takový rámus, že jsem pak na ten kus hnusu akorát koukala, a přestože mi ležel u nohy, netroufla jsem si k němu ani čuchnout. Teď se snažím velice nenápadně hlodat deku, ale nedaří se, nedaří. Zatím pac